Bylinkovník

ADJUVANS	- látka zesilňující účinek hlavního léku
ADSORBENCIA	- přípravky, které vážou škodlivé látky, tím brání jejich vstřebávání
ADSTRINGENCIA	- svíravé, stahující prostředky
ADULNACIA	- přípravky pomáhající hojení ran
AFRODISIAKA	- látky dráždící pohlavní pud
AKUTNÍ	- prudký (průběh choroby)
ALERGIE	- přecitlivělost vůči některým látkám
AMARA	- hořké látky, povzbuzující sekreci trávicích šťáv a chuť k jídlu
ANAFRODISIAKA	- přípravky zmírňující pohlavní pud
ANALEPTIKA	- přípravky s dráždivým účinkem na centrální nervovou soustavu
ANALGETIKA	- přípravky zmírňující až odstraňující bolest
ANESTETIKA	- prostředky na znecitlivění
ANGIOSTYPTIKA	- přípravky stahující cévy a zastavují krvácení
ANGIOTONIKA	- přípravky zvyšující napětí cév
ANTHELMINTIKA	- prostředky proti střevním parazitům, vypuzuje hlísty
ANTIALERGIKA	- přípravky proti alergii
ANTIANEMIKA	- přípravky povzbuzující tvorbu červených krvinek
ANTIARTRITIKA	- prostředky na léčení zánětů kloubů (artritídy)
ANTIASTMATIKA	- prostředky proti záduše (astma)
ANTIBAKTERIÁLNÍ	- působící proti bakteriím
ANTIBECHIKA	- přípravky proti kašli
ANTIBIOTIKA	- produkty nižších rostlin (bakterií a hub), zabraňující růstu jiných mikroorganismů
ANTIDIABETIKA	- prostředky k léčbě cukrovky
ANTIDIAFORETIKA	- prostředky proti nadměrnému pocení
ANTIDIAROIKA	- přípravky proti průjmu
ANTIDOLORÓZA	- přípravky proti bolesti
ANTIDYSMENOROIKA	- přípravky používané při bolestivé menstruaci a na odstranění nepravidelného menstruačního cyklu
ANTILEPTIKA	- mírní záchvaty
ANTIEMETIKA	- přípravky proti zvracení
ANTIFLOGISTIKA	- přípravky proti zánětům
ANTIHEMOROIDALIA	- přípravky proti hemoroidům (zlaté žíle)
ANTIHIDROTIKA	- přípravky proti pocení
ANTIHYPERTONIKA	- přípravky proti vysokému tlaku krve
ANTIKATARÁLIA	- přípravky proti zánětům sliznice
ANTIKOAGULANCIA	- přípravky zamezující srážení krve
ANTIKONVULZÍVA	- přípravky proti křečovým záchvatům (epilepsie)
ANTILEPTIKUM	- mírní záchvaty
ANTIMYKOTIKA	- přípravky proti kožním plísním a houbám
ANTINEURALGIKA	- látky zmírňující bolesti způsobené zánětem nervů
ANTIPARAZITIKA	- přípravky proti cizopasníkům (parazitům)
ANTIPYRETIKA	- přípravky proti horečce
ANTIRACHITIKA	- přípravky proti křivici
ANTIREVMATIKA	- přípravky proti revmatickým bolestem kloubů a svalů
ANTIRINITIKA	- přípravky proti zánětům nosní sliznice
ANTISEPTIKA	- přípravky zamezující nákazu mikroby
ANTISKLEROTIKA	- přípravky proti skleróze
ANTISKORBUTIKA	- léčí a zabraňuje vzniku kurdějí (choroba zapříčiněná nedostatkem vitamínu C)
ANTISPAZMOTIKA	- (ANTISPASTIKA) zmírňuje a zabraňuje křečím
ANTISYFILITIKUM	- léčí pohlavní choroby
ANTITUSIKA	- prostředky zmírňující kašel (dráždivý)
APERITIVA	- příravky povzbuzující chuť k jídlu
ARTHRITIDA	- zánět kloubů
AROMATIKA	- přípravky s příjemnou vůní
ARYTMIE	- nepravidelná činnost (srdeční)
BAKTERICIDNÍ	- ničí bakterie
BAKTERIOSTATIKA	- přípravky zabraňující růstu choroboplodných zárodků
BRONCHITIS	- zánět průdušek
CEFALIKUM	- lék používaný při chorobách hlavy
DEMULGENS	- uklidňující, zmírňující zánět
DEOBSTRUENS	- odstraňuje zácpu
DEPURATIVA	- přípravky na tzv. čištění krve
DERIVANCIA	- přípravky dráždící kůži a tím snižují vnímání bolesti způsobené základní chorobou
DERMATIKA	- přípravky nanášené na pokožku při některých kožních chorobách
DERMATOPLASTIKA	- přípravky napomáhající hojení ran
DETERGENS	- přípravky čistící nežity, rány, vředy
DEZINFICIENCIA	- přípravky usmrcující mikroorganismy
DOZODORANCIA	- prostředky k kodstranění pachu (potu)
DIAFORETIKA	- prostředky vyvolávající zvýšené pocení
DIETETIKA	- dietní přípravky důležité z hlediska správné výživy
DIGESTIVA	- přípravky povzbuzující tvorbu trávicích šťáv
DIURETIKA	- močopudné prostředky
EKZÉM	- zánětlivé onemocnění kůže
EMENAGOGA	- přípravky na úpravu nepravidelné menstruace
EMMETIKA	- přípravky vyvolávající zvracení
EMOLLIENCA	- změkčuje a uklidňuje zanícené části (uvolňuje napětí kůže)
EPIELIZACE	- tvorba nové sliznice
ESTROGENNÍ	- s účinkem ženských pohlavních hormonů
EXANTEMATÓZNÍ	- léčivý na kožní vyrážky a nemoci
EXCITANCIA	- přípravky podněcující mozkovou činnost, dýchací a krevní oběh
EXPEKTORANCIA	- prostředky napomáhající vykašlávání hlenu
FERMENTACE	- kvašení
FYTONCIDY	- produkty vyšších rostlin s antibiotickým účinkem
GALENICKÉ PŘÍPRAVKY	- léky připravené z přírodních látek
GASTRITIDA	- zánět žaludeční sliznice
GONÁDOTROPNÍ	- zvyšující činnost pohlavních žláz
GRANULACE	- nově vznikající tkáň při hojení
HEMOKATARTIKA	- prostředky čistící krev
HEMOLÝZA	- rozpouštění červených krvinek
HEMOROIDY	- zlazá žíla, městky v řitní oblasti
HEMOSTATIKA	- přípravky urychlující srážení krve a zastavující krvácení
HEMOSTYPTIKA	- přípravky na zastavení krvácení, aplikované zvenku přímo na ránu (mají stahující účinek)
HEPATIKUM	- lék na choroby jater
HERPATIKUM	- lék na kožní choroby všeho druhu
HYPERTONIKA	- přípravky zvyšující krevní tlak
HYPNOTIKA	- látky vyvolávající spánek
HYPOTONIKA	- přípravky snižující krevní tlak
HYPOVITAMINÓZA	- stav vyvolaný nedostatkem vitamínů
CHOLAGOGA	- přípravky zvyšující tvorbu a vylučování žluči
CHOLERETIKA	- přípravky zvyšující tvorbu žluče
CHRONICKÝ	- vleklý (průběh choroby)
INHALACE	- léčebné vdechování plynů, par nebo jemně rozptýlených kapalin
INSEKTICIDY	- přípravky proti hmyzu
INTOXIKACE	- otrava
KARDIOTONIKA	- prostředky podporující srdeční činnost
KARMINATIVA	- prostředky proti nadýmání
KLIMAKTERIUM	- přechod
KORIGENS	- prostředek upravující chuť nebo vůni léčivých přípravků
LAKTAGOGA	- přípravek zvyšující tvorbu mléka
LAXATIVA	- projímadlo
LITOTRIPTIKA	- rozpouští kaménky v močových orgánech
METABOLIKA	- přípravky podporující látkovou výměnu
METABOLISMUS	- látková přeměna
MUCINOIDNÍ	- slizovitý, hlenovitý
MYKÓZA	- onemocnění způsobené plísněmi nebo houbami
NARKOTIKA	- omamné látky, tlumící bolest, uspávající
NERVINA	- přípravky působící především na nervový systém, tlumí nervové vzrušení
NEUROTONIKA	- přípravky posilující nervovou soustavu
NEURÓZA	- funkční porucha činnosti nervové soustavy
NITROFILNÍ	- vyžadující zvýšený obsah dusíku
OBSTIPANCIA	- přípravky proti průjmu
OFTALMIKA	- lék na oční choroby
PARTURIENS	- vyvolává a podporuje porodní bolesti
PERISTALTIKA	- rytmické smršťování svalstva trávicí trubice, umožňující pohyb potravy
PURGANTIVA	- projímadlo, čistí střeva
SALVRETIKA	- přípravky zvyšující vylučování soli z organizmu
SEDATIVA	- prostředky s uklidňujícím, utišujícím účinkem
SEKRETOLYTIKA	- přípravky na zkapalňování a uvolňování hlenu nahromaděného v dýchacích cestách
SPAZMOLYTIKA	- přípravky proti křečím
SPAZMUS	- stah, křečovitý stah
STIMULANCIA	- látky povzbuzující, vzpružující
STOMACHIKA	- přípravky podporující chuť k jídlu a trávení
STOMATOLOGIKA	- přípravky používané v stomatologii (např. výplachy)
STYPTIKA	- přípravky proti krvácení
TONIKA	- posilující prostředky
TOXICITA	- jedovatost
URODEZINFICIENCIA	- přípravky na dezinfekci močových cest
UROLOGICA	- prostředky k léčbě chorob močových cest
VAZOTONIKA	- přípravky zvyšující napětí cév
VIRÓZA	- onemocnění způsobené viry

NÁLEV (ZÁPAR)

 

Bylinné nálevy se připravují z čerstvých i usušených rostlin. Připravují se z květů, listů, zelených stonků. Čerstvé bylinky umyjeme, pokrájíme a dáme do džbánku nebo do nekovového hrnečku. Bylinky se spaří horkou vodou a nechají se 5 – 15 minut vyluhovat. Čerstvé bylinky necháme vyluhovat kratší dobu než bylinky sušené.

 

ODVAR

Některé kořeny, pupeny, semena a kůru je třeba krátkou dobu ve vodě povařit. Vaření trvá kolem 10 minut – pokud není předepsaná jiná doba.

MACERÁT (VÝLUH ZA STUDENA)

Některé léčivé rostliny obsahují léčivé látky, které se horkem znehodnotí. Z těchto rostlin se získává čaj jen vyluhováním za studena. Nechávají se vyluhovat ve studené vodě 8 – 12 hodin, většinou přes noc. Po vyluhování mírně zahřejeme – na teplotu vhodnou k pití.

TINKTURA

 

Rostlinné složky jsou obecně lépe rozpustné v alkoholu než ve vodě. Tinktury jsou výluhy, které získáváme v 38 – 40 % alkoholu (ovocné pálenky, režná ...). Do láhve naplníme bylinky až po hrdlo a zalejeme 38 – 40 % alkoholem. Dobře uzavřenou láhev postavíme na teplé místo a necháme 14 dní i déle. Průběžně s obsahem zatřeseme. Scedíme a skladujeme v tmavých lahvích. Tinktury se užívají vnitřně po kapkách zředěné v čaji. Vně se používají při masážích, obkladech a koupelích.

 

ČERSTVÁ ŠŤÁVA

Čerstvou šťávu z bylinek získáme rozmačkáním, vytlačením nebo vylisováním. Šťávu připravujeme každý den čerstvou – v dobře uzavřených lahvičkách vydrží v chladničce i několik měsíců.

PLACKY – KAŠE Z BYLINEK

Čerstvé, umyté rostliny se válečkem rozmačkají na kaši. Rozdrcené rostliny se přiloží rovnou na kůži a přikryjí kouskem plátna. Kašovitý obklad se nechává působit i přes noc.

PŘÍPRAVA MASTI

3 až 4 plné hrsti bylinek rozřežeme nadrobno. Zahřejeme 500 gramů vepřového sádla. Vmícháme bylinky do horkého tuku a necháme krátce zapražit. Pánev sejmeme z ohně, přikryjeme a necháme stát přes noc. Příští den vše znovu roztavíme, procedíme přes plátno. Ještě teplou mast plníme do připravených skleniček nebo kelímků.

PŘÍPRAVA OLEJE

Bylinné oleje připravíme tak, že květy nebo nakrájené listy naplníme po hrdlo do láhve a zalijeme kvalitním olivovým nebo slunečnicovým olejem. Olej by měl nad obsahem přesahovat. Necháme stát 14 dní i více na slunci nebo na teplém místě. Průběžně obsah protřepáváme. Nakonec vše přecedíme a používáme jako mazání nebo kapky.

SIRUPY

 

1. způsob: K přípravě sirupů potřebujeme čistou sklenici, čerstvě umyté byliny a cukr. Po vrstvách postupně vkládáme vrstvu dobře upěchovaných bylin, kterou volně zasypeme vrstvou cukru. Takto pokračujeme až po hrdlo sklenice. Vše dobře stlačíme. Poslední vrsta by měla být vrstva cukru. Obsah se postupně usazuje. Druhý a třetí den se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Sklenici pevně převážeme celofánem. Na chráněném místě v zahradě vykopeme jámu a připravenou sklenici do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku a zatížíme kamenem. Vše zasypeme zeminou. Za stálé teploty v zemi cukr kvasí na sirup. Po dvou měsících sklenici vyjmeme a šťávu vylisujeme. Vše převaříme, naplníme do lahví a dobře uzavřeme. 2. způsob: Byliny semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, med a cukr. Za stálého míchání vše vaříme na mírném ohni tak dlouho, až vznikne zahuštěná tekutina. Horký sirup naplníme do sklenic a po vychladnutí uložíme do chladničky.

 

BYLINNÁ VÍNA

V bílém víně se naloží pokrájené byliny. Po týdnu se víno scedí a slije do lahví.

KONZERVACE ZMRAZOVÁNÍM

 

Je to nejmladší způsob uchování. Mohou se zmrazit malé svazečky, osvědčené je i zmrazování do kostek ledu.

Bazalka pravá Bazalka je teplomilná rostlina, má ráda slunnou polohu a propustnou půdu. Semena se vysévají brzy na jaře do truhlíků umístěných v místnostech nebo do pařeniště. Do volné půdy se mohou mladé rostlinky vysázet v době, kdy již nehrozí mrazy. Semena se mohou vysévat přímo do volné půdy – od konce dubna do začátku května. Bazalka nesnáší přelévání. Bazalka pravá nikdy dobře neporoste, pěstuje-li se spolu s Routou vonnou. Echinacea purpurea Echinacea nepochází z Evropy. Její původ nalezneme v Severní Americe. Je to rostlina teplomilná, vyžadující slunná stanoviště. Echinacea je pro pěstování nenáročná. Můžeme ji předpěstovávat nebo rovnou vysévat do předem připravené půdy. Klíčivost semen je velice dobrá. Echinacea kvete druhým rokem. Z mé zahrádky Echinaceu je vhodnější pěstovat přímo ze semen do volné půdy. Předem předpěstovaná rostlinka se někdy špatně ujímá. Heřmánek pravý Heřmánek je teplomilná rostlina, miluje výslunní. Semeno potřebuje ke vzklíčení dosti vody. Často se semena při setí smíchávají s pilinami pro usnadnění výsevu větších ploch. Heřmánek můžeme vysévat brzy na jaře, v létě, ale i na podzim – podle toho, kdy plánujeme sběr. Semena se vysévají do mělkých rýh 1,5 cm hlubokých. Klíčivost semen je až 90%. Tam, kde už byl jednou pěstován Heřmánek, na jaře z vypadaných semen vyrostou nové rostlinky. Z mé zahrádky Heřmánek je sice jednoletá rostlina, ale na stejném místě nám pravděpodobně vyroste bez naší pomoci i příští rok. Jablečník obecný Jablečník je rostlina teplomilná, na půdu nenáročná. Má ráda suchá a slunečná stanoviště, chráněná před větrem. Dokonce se Jablečníku daří i na kamenitých a špatných půdách. Jablečník můžeme poč. března předpěstovávat, ale protože je to rostlina nenáročná sejeme ji v dubnu rovnou do připravené půdy. Dále můžeme rostliny množit i dělením starých trsů. Jitrocel kopinatý Rostlina má ráda slunné polohy, ale také dobře roste i ve stínu. Na půdy není jitrocel náročný, i když příliš suchá nebo příliš zamokřená stanoviště nesnáší. Semeno vyséváme na jaře, do řádků, přímo do připravené půdy. Z mé zahrádky Z jitrocele se vyrábí výborný sirup na onemocnění průdušek. Jeho popis je přesně uveden v odkaze Sběr, sušení, uskladnění léčivých rostlin. Kozlík lékařský Kozlík lékařský je vlhkomilná rostlina. Semena se sejí na podzim (v listopadu nebo v prosinci) do bedniček a dají se přes zimu ven promrznout. Semena se vysévají na povrch bez zasypání hlínou, pouze se zatlačí do půdy. Klíčivost je asi 50%. Na podzim můžeme rostlinu množit vegetativně oddenky. Květy by se měly na jaře a v létě ořezat, aby se podpořil růst oddenku. Kozlík je vhodný i pro pěstování v místnosti. Levandule lékařská Levandule lékařská pochází ze Středomoří. Typická rostlina Provence. Je teplomilná a vyžaduje slunnou polohu chráněnou před větry a lehčí půdu s obsahem vápna. Rostlinu můžeme získat jak předpěstováním, tak přímým výsevem. Někdy semeno vyžaduje vymrznutí. Předpěstované sazenice sázíme do připravené půdy, až dosáhnou výšky kolem 10 cm. Velké rostliny se dají také dále množit dělením trsů nebo hřížením. Zavadlé květy by se měly odstranit a větve na podzim sestříhat. Z mé zahrádky Levanduli je dobré pěstovat v blízkosti růží nebo jiných rostlin, které jsou napadány mšicemi a mravenci. Levandule je svou pronikavou vůní odpuzuje. Máta peprná Máta peprná se množí pouze sazenicemi. Pěstování ze semen není nikdy úspěšné. Vypěstovat se dá ze stonkových nebo oddenkových řízků, které ve vodě snadno zakoření. Vysazovat ji můžeme na jaře v březnu až dubnu, ale i na podzim v září. Sázení je nejlepší vykonávat po dešti – máta je citlivá na sucho. Máta je náchylná na onemocnění rzí mátovou. Při výskytu této nemoci, by se měla celá rostlina vyrýt a spálit. Z mé zahrádky Mátu nepěstujte vedle heřmánku.Tyto dvě rostliny se nemají příliš rády. Ale pokud roste máta vedle kopřivy, produkuje více éterických olejů. Meduňka lékařská Meduňka je teplomilná rostlina, má ráda slunná, ale v poledne zastíněná místa, chráněná před větry. Snadno se předpěstovává semeny, ale můžeme ji rozmnožovat i stonkovými řízky. Dají-li se do vody, snadno vyženou kořeny a pak se mohou vysadit přímo do zahrady. Na podzim by se měly staré lodyhy ořezat, aby rostlina vyhnala na jaře listy nové. Z mé zahrádky Za vlhkého počasí nebo pěstujeme-li meduňku na vlhkém místě, může se nám stát, že se na listech objeví skvrnitost. Tuto skvrnitost způsobuje braničnatka, která znehodnocuje listy (listy ztrácejí barvu a hnědnou). Postižené rostliny raději odstraníme a najdeme pro meduňku nové místo. Měsíček lékařský Měsíček lékařský je nenáročná rostlina pro pěstování. Roste na každé půdě, žádá výslunní. Ale zastíněná a zamokřená stanoviště nejsou vhodná. Rostlina sice vyroste, ale ne podle našich požadavků. Semena se vysévají v dubnu přímo do půdy. Rozkvetlé úbory by se měly odstraňovat, aby se podpořila tvorba nových květů. Jednou vysetá rostlina se dále rozmnožuje semeny sama. Z mé zahrádky Měsíček ozdravuje půdu ve které roste. Používá se taky zákvas z měsíčku pro posílení jiných rostlin. Pupava bezlodyžná Pupava roste na polosuchých loukách, kamenitých stráních, kopcích a pastvinách. Je to rostlina velice teplomilná. Náročná na teplo. Pokud se pupavu bezlodyžnou rozhodneme pěstovat na své zahrádce, budeme mít pravděpodobně problém sehnat její semínka. (Já jsem si pupavu jednou přinesla z procházky po Oderských vrších, od té doby ji pěstuji a množím úspěšně dodnes). Pupavu předpěstovávám ze semen. Semena vyséváme v únoru až březnu do truhlíků. Větší rostlinky vysazujeme v dubnu až květnu na zahradu. Pupava potřebuje hodně slunce, proto bychom měli volit také správnou polohu záhonu. Pupava bezlodyžná je vlastně bodlák, který kvete až druhým rokem. Mimo užití kořene v lidovém léčitelství se pupava bezlodyžná hodně používá v dekoračních suchých vazbách. Z mé zahrádky Když kvete pupava, můžeme zjistit jaké bude v nejbližšíich hodinách počasí. Při pěkném slunném počasí zůstává květ otevřený, naproti tomu se začíná zavírat cítí-li blížící se vlhkost. Tímto způsobem chrání tato chytrá rostlina pyl před deštěm. Šalvěj lékařská Šalvěj lékařská je původem ze Středomoří, proto má ráda slunné polohy a lehké, dobře propustné půdy. Šalvěj lékařská se dobře pěstuje ze semen. Můžeme ji množit i stonkovými řízky – zakořenění trvá asi 4 týdny. Po zakořenění se vysazují do volné půdy. Po 4 až 5 letech se doporučuje stanoviště Šalvěje přemístit na jiné místo. Pokud nenáme zahradu, je to rostlina vhodná i do bytu. Šalvěj mohou poškodit housenky, které si rády pochutnávají na listech. Nejspolehlivěji se jich zbavíme ručním sběrem. Z mé zahrádky Šalvěj může přez zimu vymrznout, proto ji raději přikryjeme chvojím. Šanta kočičí Má ráda slunná nebo mírně zastíněná místa. Šantu můžeme vypěstovat ze semen vysetých na jaře přímo do volné půdy – nemusí se předpěstovávat. Třezalka tečkovaná Dobře snáší téměř všechny typy půd. Roste na slunných nebo jen slabě zastíněných stanovištích. Často se vyskytuje na suchých loukách a pastvinách, výslunných stráních a na ladem ležících půdách. Třezalka se vysévá do volné půdy na podzim. Semeno by mělo přes zimu vymrznout v zemi. Pokud se semeno vyseje na jaře – není takové procento úspěšnosti jako na vysetí Třezalky na podzim. Jakmile se rostlina ujme, sama se dále rozmnožuje semeny. Z mé zahrádky Třezalka je rostlina na pěstování nenáročná. Jakmile se rostlina ujme, další rok se dále rozmnožuje semeny.

Čínský ženšen – drahá a žádaná droga "pravého" ženšenu dovážená z Číny, je považován za "normu" ženšenu a renomované firmy používají pro výrobu léků vesměs tuto surovinu.

Korejský ženšen – (snad varieta pravého ženšenu?) – někde je uváděn ještě silnější účinek než u čínského ženšenu, což ale zřejmě platí jen o v přírodě sbíraných rostlinách a ne o rostlinách z korejských či jiných plantáží – viz. výše o snížení kvality obsahových látek v pěstovaných rostlinách.

Kanadský (americký ) ženšen – Panax quinquefolius – roste v části Kanady a USA a v porovnání s pravým ženšenem obsahuje pouze asi třetinu účinných látek.

Thajský (indický) ženšen – Panax pseudoginseng (též ženšen nepravý), obsahuje pouze nepatrná množství účinných látek.

Zmínku si zaslouží sibiřský ženšen (též nazývaný kořen tajgy) – Eleuterococcus senticosus, což sice není žádný ženšen (byť patří do stejné čeledi aralkovitých), ale přesto se jedná o velmi kvalitní léčivou rostlinu s podobnými účinky jaké mají jeho asijští "jmenovci".

Příroda a léčivé rostliny. Od nepaměti užívá člověk rostliny nejen jako součást potravy, ale také jako léčebné prostředky. V dávných dobách lidé používali v tradiční medicíně kolem 4000 druhů léčivých rostlin, dnes jich je daleko méně, ale jsou podrobněji prozkoumány.

V lidové medicíně je to nyní asi 800 druhů a v evropské oficiální medicíně kolem 300 druhů, včetně cizokrajných. Mnohé z nich znalo již tradiční léčitelství, jiné jsme poznali teprve nedávno a některé čekají na objevení. Přitom tonizující rostliny patří mezi nejvýznamnější. Například ve starých čínských kompendiích je tato skupina zastoupena 19 procenty, v japonských dokonce 33 procenty.

Jaký je vztah mezi léčivými a tonizujícími rostlinami? Za léčivé rostliny označujeme druhy používané v různých formách k léčení chorob lidí i zvířat nebo jako suroviny k výrobě léčiv. Obsahují látky schopné buď vzniku choroby předcházet, nebo vzniklou chorobu léčit, případnězmírnit její průběh. Tonizující rostliny k nim mají velmi blízko, některé z nich dokonce mají i léčivé účinky. Rozhodující je však jejich blahodárné působení na organismus, jehož činnost tonizují, tedy vyrovnávají či harmonizují.

Jak je možno definovat tonizující rostliny? Tyto rostliny jsou zdrojem přírodních látek zvláštního typu, které nejsou toxické ani návykové. Svým komplexním účinkem na živočišný organismus snižují nepříznivě vlivy stresu, a zvyšují tak nespecifickou odolnost organismu. Zpravidla nemají stimulační či tonizující vliv na zdravé lidi, ten se projevuje především u oslabených nebo nemocných. Svým způsobem sem můžeme zařadit i tzv. stimulující nápoje jako je káva, čaj, guarana, maté apod.

Existují i jiná pojmenování pro tyto rostliny? Kromě názvu tonizující rostliny se objevují i další. Například známý britský vědec dr. S. Fulder navrhuje pro tyto biologicky aktivní látky název harmonizátory, protože přispívají k vytvoření souladu mezi duševní a tělesnou činností, umožňují lépe překonávat únavu a stres i některé nepříjemné procesy stárnutí. Jiní odborníci pokládají za nejvhodnější pro preparáty z těchto rostlin výraz adaptogeny, neboť zvyšují schopnost lidského organismu přizpůsobit se, tedy adaptovat k neúměrně zvýšeným fyzikálním, chemickým, ale i psychickým faktorům vnějšího prostředí.

Kde tyto rostliny rostou? Areál těchto druhů rostlin je velmi široký a je možno říci, že v každém regionu najdeme nějakou rostlinu s těmito schopnostmi. Rostou v amazonských tropických pralesích, v sibiřské tajze, stejně jako v Africe či Severní Americe. Avšak významnou oblastí je především Dálný východ, kde je těchto rostlin soustředěno nejvíce. Dnes se však s nimi setkáváme i v zahradách, sklenících a bytech mnoha pěstitelů, což platí i o naší republice.

Jaké je botanické zastoupení těchto rostlin? Jedním z nejznámějších druhů patřících do této skupiny je bezesporu ženšen pravý, Panax ginseng, z čeledi Araliaceae, aralkovitých. Tato čeleď je však zajímavá nejen tím, že jsou v ní i další druhy s tonizujícími účinky, ale mnohé pocházejí právě z oblasti Dálného východu.

 

Bourbon. Kultivar, který roste v Réunion, Cormoro a Madagaskaru a representuje 80% světové dodávky. Je vysoké kvality a jeho produkce je pod vládní kontrolou. Tobolky mají správnou vlhkost a množství semínek v tenké slupce. Jejich komplexní chuť je výrazná, máslová a jemná.

Tahitská. Trochu jiný kultivar orchideje, jejíž tobolky se vyznačují svojí proslavenou, parfémovou vůní a silnou chutí. Produkuje se pouze v malém množství, které je však velice vysoké kvality.

Mexická. Originální místo původu vanilky, kde taktéž vzniklo kritérium pro produkci vanilky. Místní vanilka má sytější a květnatější chuť. Avšak její dnešní dodávka je nestálá a falšování je problém.

Indonéská. Zdejší produkce není regulovaná a tobolky jsou často příliš brzy sklizené. Uzrávání nad otevřeným ohněm, který dodává vanilce její uzenou chuť a tu oceňují producenti extraktů.

Aids

Na druhotné infekce, zejména na kandidózu, se doporučuje užívat dvakrát denně dvě tablety ze sušeného kořene vodilky; výborný účinek má také česnek, užívá se jedna až tři kapsle denně. Na střevní poruchy se doporučuje užívat 20 kapek roztoku vodilky, třikrát denně mezi jídly. Proti kandidóze i střevním poruchám má účinkovat i Acidophilus : užívá se 1/4 lžičky Superdophilu dvakrát denně mezi jídly. Jako ochranu proti virům doporučují terapeuti účinnou bylinu echinaceu. Užívat se může v dávce 500 mg prášku ze sušeného kořene.

Akné

K protizánětlivému a proti bakteriálnímu omývání pokožky se nabízejí tři domácí prostředky :
 – měsíček – rozmíchat lžičku tinktury ve sklenici vody
 – heřmánek – slabě povařit lžičku sušeného květu heřmánku v šálku vody nebo sáček heřmánkového čaje necháme v přikrytém šálku deset minut
 – řebříček, bez, levandule – přelijeme šálkem vroucí vody hrst čerstvých nebo sušených květů, přikryjeme a necháme louhovat deset minut
Před použitím se přípravky scedí a potom lehkým poklepáváním postižená místa smáčíme vatovým tampónem, namočeným v roztoku. Jinou možnosti je použít roztok k přípravě obkladu. Někdy s doporučuje pro zmenšení zánětlivosti parní lázeň z květu heřmánku, květu lípy, šalvějové listy nebo levanduli.

Alkoholismus

Údajně pomáhá olej z pupalky dvouleté, je totiž bohatý na g-linolenovou kyselinu, kterou si alkoholikův organismus není schopen tvořit, také pomáhá předcházet náladovosti a poškození jater. Šetrně působí benedikt údajně podporuje regeneraci jaterních buněk, pomáhá také překonávat abstinenční příznaky – zmírňuje napětí a uvolňuje tělo i mysl postiženého.

Angína

Bylinkáři považují opakující se infekce a záněty mandlí za klíčový faktor pro vznik nemocí v pozdějším průběhu života. Aby se toto riziko snížilo léčí se celý imunitní systém. Doporučují se kloktadla s myrhou, šalvějí, tymiánem nebo idigovníkem divokým.

Astma

Pro uvolnění svalových křečí a vykašlávání se doporučují nálevy z pryšce a tymiánu; a pro zmírnění napětí mučenky a koniklec ( užívají se sušené, nikoliv čerstvé ). Oman je dobrý na plíce a na uvolnění hlenu, pokud se v nálevu používá tento kořen. Heřmánek údajně působí protizánětlivě a může zmírňovat astma stresového původu.

Bolest

Bolest může zmírnit mnoho bylin. Některé, například tužebník jilmový a vrbová kůra, účinkují podobně jako acylpyrin. Jiné, například jam divoký nebo samorostlík, účinkují jako steroidy.

Cukrovka

Lze doporučit přísnou dietu s vysokým obsahem vlákniny i užívání syrového česneku. Ten prý omezuje vzestup hladiny krevního cukru, který by jinak nutil ledviny vylučovat velké množství moči. Lze také doporučit různé byliny pro ulehčení., například lopuch, hořec a jestřabina.

Deprese

Ducha prý pozvedne čaj z brutnáku lékařského nebo sporýše lékařského. Nebo každý den šálek horkého čaje z rozmarýny lékařské se špetkou baldriánu. Jako nervové tonikum se doporučuje nálev ze čtyř až pěti kvetoucích vrcholků levandule, jehož chuť se vylepší medem.

Ekzém

Již dlouho se doporučuje na svědění, puchýře a loupání kůže čaj z měsíčku. Údajně také dokáže vyléčit ekzém. V lékárnách lze koupit měsíčkovou mast. Čerstvé listy kapusty, zejména kadeřavé, čistě umyté a dobře rozmělněné, prý dokáží vyléčit i těžké případy ekzému.

Horečka

Proti horečkám se doporučuje celá řada bylinných čajů.
 – pálivá paprika – malé množství pálivého prášku se přidá do mléka, vody nebo čaje. Užívá se také želatinová kapsle obsahující papriku. Zapíjí se sklenicí vody.
 – vrbová kůra – tato látka se rovněž považuje za účinnou při snižování teploty. Používali ji již staří Řekové i američtí Indiáni. Vnitřní kůra se uvaří a čaj se pije v silných dávkách. Vrbová kůra obsahuje látku, jež se v lidském organismu přemění na kyselinu salicylovou.
 – sadec konopáč – je další z léčebných prostředků amerických Indiánů. Jedna až dvě lžičky usušené natě se v hrnku s vařící vodou louhují 10 – 15 minut. Pije se každou půlhodinu až do opadnutí horečky.

Houby ( plísně )

Při aftách v ústech může pomoci kloktání myrhové tinktury několikrát denně. Při všech plísňových infekcích kůže mohou pomoci tři až čtyři kapsle česneku nebo jeden stroužek čerstvého česneku denně. Do postiženého místa vmasírujeme několikrát denně čajovníkový olej.

Chřipka

V počátečním stadiu zimnice se doporučuje horký čaj ze zázvoru, skořice – dokonce i z pálivé papriky – k povzbuzení krevního oběhu a pro zahřátí. Při horečce se doporučuje nálev z bezového květu, řebříčku a máty peprné. Dva až tři šálky čaje z řebříčku a citronu denně údajně v době rekonvalescence povzbuzují chuť k jídlu.

Kašel

Jednou z nejdoporučovanějších bylin proti kašli je jablečník. Nálev se připraví ze sušených listů, které se přelijí šálkem vařící vody, a třikrát denně se užívá jedna lžička. Hořkost nálevu zmírní trocha lékořice. Lze užívat i další bylinné nálevy :
 – diviznový – na těžký kašel
 – locikový – na dráždivý kašel
 – z kůry plané višně – pro děti, je mírné sedativum
 – řebříčkový, andělíčkový nálev – na kašel s horečkou
 – nálev z omanu, černého bezu – na katarový kašel

Kolika

Dětská kolika se dá údajně zmírnit, podává-li se dítěti každou hodinu lžička teplého bylinného čaje. Nálevy se připravují z šanty kočičí, heřmánku či semen fenyklu. Nálevy mohou užívat také kojící matky. Dospělí postižení kolikou by měli pít nálevy po sklenicích, a to třikrát denně. Doporučuje se také čaj ze semen anýzu, kmínu a fenyklu.

Komáří bodnutí

Postižená místa se potřou extraktem z vilínu virginského a pokapáním čistým levandulovým olejem. Zmenší se tím podráždění a zánět. pokud je osoba citlivá na kousnutí, potřou se exponovaná místa kůže nálevem z heřmánku, pomáhá odpuzovat hmyz.

Nízký krevní tlak

Doporučuje se nálev z různých bylin, například janovce metlatého, který má zvyšovat krevní tlak. K vyladění a povzbuzení celého organismu lze použít další byliny – kola, oves, hořec a pelyněk.

Lupénka

Proti lupénce se tradičně předepisují byliny, které čistí krev. Tomuto procesu pomáhá nálev z kořene pampelišky, květů červeného jetele a z lopuchu.

Lupy

K masáži pokožky hlavy po umytí použijeme nálev rozmarýny lékařské či levandule, nebo několik kapek esencí těchto bylin, které vetřeme do kůže.

Menstruační potíže

Při bolestivých periodách bylinkáři předepisují horký nálev z heřmánku, případně s trochou zázvoru.

Mononukleóza

Snížit horečku, vyvolat pocení a udržovat tělesnou teplotu mohou nálevy z řebříčku a bezového květu. S problémem celkové únavy pak mohou pomoci tonika – doporučují se dva až tři šálky řebříčkového nebo rozmarýnového čaje denně. Rovněž se doporučuje jíst hodně ovesné kaše.

Nachlazení

Zdá se, že příznaky nachlazení zmírňují horké nápoje a pořádné vypocení. 1/8 lžičky pálivé papriky, šťávu z citronu, nasekaný stroužek česneku a gram vitaminu C se vmíchá do půl šálku horké vody. Ten se pomalu usrkává. Údajně mají pomáhat také různé bylinné čaje včetně čaje z heřmánku, meduňky, sadce konopáče, podbělu, bezu černého, máta polej a sporýše. Doporučují se i nálevy z řebříčku, máta peprné, zázvoru a šanty.

Nevolnost a zvracení

Úlevu může přinést pití malých doušků nálevu ze zázvoru nebo máty peprné. Pro úlevu se předepisuje také šedivka černá

Nosní a krční obtíže

Kloktání tinktury ze šalvěje, tymiánu nebo myrhy pomáhá zmírnit bolest v krku. Katar se zlepší inhalováním vodních výparů s jednou nebo dvěma kapkami eukalyptového, borovicového, cypřišového a levandulového esenciálního oleje. Nálevy ze šanty kočičí pomáhají uvolnit ucpaný nos.

Obtíže močového měchýře

Fytoterapeut může předepsat naturopatickou stravu a může také předepsat planiku, adstrigens vyvolávající stahování tkání. Může také předepsat i jiné byliny – borůvky, které brání hromadění močových kaménků

Obtíže štítné žlázy

U mírných obtíží štítné žlázy mohou pomoci potraviny bohaté na jód, například chaluhy a jiné mořské řasy. Jako tonikum předepisují někteří bylinkáři řasu měchýřnatou.

Obtíže vaječníků

Mnohé rostliny účinkují povzbudivě jako hormony. Bylinkáři užívají na upravení činnosti vaječníků mimo jiné drmek, kaulofylum žluťochovité a jam divoký.

Obtíže vlasů

Pro povzbuzení vlasových folikulů a stimulaci růstu vlasů se do pokožky vmasíruje několik kapek rozmarýnového oleje. K opláchnutí šamponu lze také zkusit silný nálev z kopřiv. Proti svědění a šupinatosti pokožky i lupům lze zkusit masírovat hlavu nálevy z rozmarýnu, tymiánu, levandule či jalovce, které budou působit jako čistící a dezinfekční prostředek. také se často předepisuje heřmánek proti stresu.

Obtíže zubů a dásní

Doporučuje se změna jídelníčku, například omezení cukrů a sladkostí, jako jsou koláče nebo sušenky. K posílení dásní a všeobecně k desinfekci ústní dutiny se někdy předepisují výplachy úst nebo tinktury měsíčku, myrhy a divokého indigovníku.

Páchnoucí dech

Pomáhá žvýkat petržel, pití nálevu z máty peprné nebo řeckého sena, nebo užívání chlorofylové tablety.

Prochladnutí

Nálevy ze zázvoru a žlutodřevu mají podporovat krevní oběh a zvyšovat odolnost proti chladu. Nálev z pálivé papriky zahřívá a může podpořit i krevní oběh.

Průjem

Doporučuje se při slabších infekcích kapsle česnekového oleje dvakrát denně a také třikrát denně 3 až 4 lžičky nálevu z řepíčku lékařského, jitrocele či pelargonie se špetkou práškové skořice, zázvoru nebo mletého kmínu.

Spálení sluncem

Do studené vody se přidá několik kapek levandulového oleje nebo na spálenou kůži přiložíme studený obklad namočený v nálevu z měsíčku. Chladivý účinek mají čerstvé dužnaté listy, například netřesku nebo jitrocele. Trochu kostivalového nebo měsíčkového krému zklidní velké plochy mírně spálené.

Škytavka

Stahy může utlumit upíjení mátového nebo meduňkového čaje.

Uhry a pupínky

zánět a další infekce se dá zmírnit potíráním postižených míst nálevy z levandule nebo měsíčku anebo zředěným nálevem z vilínu. vnitřně – obvykle ve formě tinktur – podávají bylinkáři údajně lopuch, echinaceu a jetel. tyto přípravky údajně pročistí tělo a tím zmenší pravděpodobnost tvoření uhrů a pupínků.

Únava očí

Fytoterapeuti proti únavě očí doporučují různé obklady, mj. z ptačince, okurky, světlíku okvětních lístků měsíčku. Je možné přiložit na oči tenké čerstvé plátky okurky.

Větry

Při přípravě jídel se doporučuje používat tymián, šalvěj, majoránka a rozmarýn a po jídle žvýkat kmín nebo hřebíček, případně pomalu popíjet šálek čaje z máty peprné. Mezi jídly se popíjí čaj z heřmánku, tužebníku nebo meduňky.

Vosí a včelí bodnutí

Doporučuje se ledová voda nebo led na postižené místo s trochou sody. Troška citrónové šťávy přidané do vody by mělo neutralizovat zásaditou podstatu bodnutí. Pak se přikládá měsíčková mast.

Zácpa

Rostlinné projímadlo by mělo být jen krátkodobým východiskem. Používají se rozdrcené lusky kassie senny. Začíná působit až po osmi hodinách a může způsobit i svíravé bolesti žaludku. Pro jejich zmírnění se přidává semeno fenyklu. Silným projímadlem je kůra americké krušiny, která údajně posiluje střeva. mírnějším projímadlem jsou lněná semínka, která zmírňují hromadění střevního obsahu. Mírně projímavý účinek má nálev z listů pampelišky nebo nadrobno nasekaného kořene pampelišky.

Zánět průdušek

Terapeuti mohou předepsat jeden či více léků na bázi bylin, mezi které patří : kaučukovník, podběl, mořská cibule, lékořice, sadec konopáč, jablečník, violka trojbarevná, tymián, zázvor a bez černý. k posílení imunitního systému a ke zlepšení krevního oběhu se doporučuje echinacea.

Zánět spojivek

Terapeuti doporučují oční lázeň z odvarů z chrpy, měsíčku, bezového květu, heřmánku, ptačince, světlíku či jitrocele – nebo použít nálevy na obklady oka.

Zánět plic

Předepisují se různá expektrorancia k uvolnění hlenů, například lobelku nebo tymián spolu s rostlinami, které působí proti infekci, například echinaceu nebo česnek. Případnou horečku léčí květ černého bezu a řebříček.

Žloutenka

Fytoterapeuti znají na játra celou řadu léků. Jsou to vlaštovičník, pampeliška, hořec a benedikt.

Žlučové kameny

Užívají se hořké byliny; cílem je povzbudit tok žluči a omezit zánět žlučníku. Někdy se předepisuje šálek či dva denně zeměžlučového čaje, který by měl také podpořit trávení. Lze také dále použít hořec, vlaštovičník, oman a pampeliška. Obvykle se užívají v podobě tinktury a čaje.

Černý pepř — získáváme jej sklizní nedozrálých, ještě zelených bobulí, které procházejí fermentací. Po usušení mají bobule pepřovníku svraštělý povrch a hnědočernou až černou barvu. Mletý černý pepř je základem kořenění nejen v české kuchyni, má výraznou ostrost, často se míchá se solí, je součástí mnoha kořenících směsí.

Bílý pepř — je to vlastně černý pepř, jehož usušené bobule jsou zbaveny slupky. Mletý již není tak výrazný a mnohem lépe se uplatí jako drcený — zejména na grilování, na steaky a podobné použití. Drcený pepř, zatlučený spolu s hrubou solí do steaku, to je jedno z mnoha typických a výtečných použití bílého pepře.

Zelený pepř — moc se to o něm neví, ale pochází z téže rostliny, jako bílý a černý pepř. Jsou to nedozrálé bobule pepřovníku, které se konzervují buď sušením, nebo naložením do slaného roztoku (méně často i do octa). Není tak pálivý jako dozrálý pepř, opět je vynikající na steaky (kdo by neznal slavný Pfeffersteak), sušený se snadno rozmělňuje a nakládaný je zase tak měkký, že ho narozdíl od černého nemusíme z pokrmů vyndávat.

Růžový pepř — ve skutečnosti nejde o pravý pepř, ale o téměř zralé bobule jihoamerického stromu Schinus t. Mají nasládlou, lehce pryskyřičnou chuť a v kuchyni se používají zejména pro svoji barevnost, jako dekorace. Růžový pepř je nutné používat v menším množství, neboť je trochu toxický.

Sečuánský pepř — také nazývaný anýzový pepř, čínský či japonský pepř, divoký pepř, sansho, fagara. Jde o jedno z nejstarších čínských koření. Opět nejde o pepř, ale o sušené tobolky keře s názvem žlutodřev peprný. Sečuánský pepř je ostrý úplně jiným způsobem než chilli nebo klasický pepř. Je spíš otupující a pouze středně ostrý. Setkal jsem se i s odrůdami, které nebyly takřka vůbec ostré. Když tobolky sečuánského pepře opražíme, zlepší se jejich chuť i vůně. V kuchyni sečuánský pepř používáme buď celý nebo drcený. Je výborný jako náhrada pepře, protože má pepřovou chuť, ale nemá pepřovou ostrost. Já jej proto často používám do jídel, která mají mít výraznou pepřovou příchuť. Nemám totiž rád příliš ostrá jídla, takže sečuánský pepř velmi oceňuji. Mimochodem, v Číně si opraženým drceným sečuánským pepřem koření zelený čaj.

Jamajský pepř — o tom už jsem psal v jednom z předchozích článků, jamajský pepř je pouze jiný název pro koření Piment, kterému se u nás velmi hloupě říká "Nové koření". Bobule vypadají podobně jako pepř, nejsou ostré, pouze příjemně kořenité.

Cayenský pepř — opět nemá nic společného s pepřem. Jde o mletou speciální odrůdu světlých chilli papriček (paprika křovitá). Používá se do výrazně ostrých jídel, je velmi pálivý, ale nepřehlušuje přitom původní chuť jídla.


Kromě těchto pepřů se můžete setkat s názvy jako "Citronový pepř", "Pařížský pepř" nebo "Česnekový pepř" — vždy jde ale o směs koření, kde významnou složkou je směs běžných pepřů.

Angelika – kořen, radix angelicae,

je jednou z nejdůležitějších drog užívaných v likérnictví. Kořen angeliky je hlavní aromatickou součástí četných bylinných a hořkých likérů (Chartreuse, Benedictine atd.). V lékařství je kořen významným léčivem při chorobách žaludku a střev.

Anýz – fructus (semen) anisi.

Semeno anýzové (české, italské, německé) je běžnou surovinou k výrobě lihovin anýzových i jiných. Užívá se obvykle v kombinaci s jinými drogami. Nasládla anýzová příchuť bývá významnou složkou četných druhů kmínek, žitných lihovin a pod., u kterých se však spíše užívá anýzový olej (silice). V přírodní léčbě se anýz osvědčuje proti nadýmání a proti obtížím s močovým měchýřem. Jeho účinek je podobný fenyklu, se kterým bývá kombinován.

Aloe – pryskyřice cizokrajných stromů,

prudce projímavý prostředek; užívá se v nepatrném množství u některých bylinných, hořkých likérů. Do obchodu přichází buď v kouscích, nebo jako výtažek ve formě prášku (extractum aloes). Ve smyslu našich zákonů patří jako droga drasticky projímavá mezi přísady závadné.

Angosturová kůra cizokrajného stromu Galipea officinalis

podle níž je pojmenován hořký likér Angostura. Ve smyslu znění kodexu je však angostura drogou závadnou.

Badyán, hvězdový anýz – fructus anisi stellati.

Známé plody badyánové, tvaru osmicípé hvězdy, jejíž ramena obsahující semena jsou domovem v Číně. Chuť badyánových semen je podobná anýzu, je však ostřejší a palčivější. V likérnictví se často používají plody i silice.

Benedictus – herba carduibenedicti,

bylina užívaná pro některé hořké, žaludeční likéry. Název svádí ke klamné domněnce, že je nezbytnou součástí, nebo i hlavní, podstatnou drogou slavné Benediktinky. V některých receptech na Benediktinku se sice vyskytuje, její přítomnost však není podmínkou.

Citronová kůra – cortex citri.

Sušená citronová kůra je častou přísadou bylinných aromatických směsí. Obsahuje silici, která přechází do lihu vyluhováním. Citronová silice má nevýhodu ve vysokém obsahu terpenů; nesnadno se v lihu rozpouští a často zakaluje. Vyrábí se proto také silice terpenů zbavené, deterpenované (koncentrované). Výrobci obvykle dávají přednost přírodní citronové kůře, která v přímém použití poskytuje výborné výsledky. Ovocná citronová šťáva se používá u citronových likérů a u některých druhů punčovin.

Citvár – radix zedoriae.

Kořen užívaný u některých hořkých žaludečních likérů.

Curacao – cortex curacao.

Cizokrajné plody podobné pomerančům; jejich kůra je tmavě zelená, chuť dává nahořklou. V likérnictví je poměrně málo známá, ačkoliv je důležitou složkou některých hořkých likérů. Likér Curacao je však zřídka vyráběn z těchto plodů, nebo z jejich silice. Obvykle je curacaová kůra zastoupena pomerančovou, v kombinaci s citronovou, doplněny pak řadou aromatických látek.

Dryák – Theriaca veneta,

užívá se u některých druhů hořkých likérů.

Fenykl – fructus (semen) foeniculi,

se kombinuje v likérnictví obvykle s anýzem. Obě drogy dávají v kombinaci jemnější a bohatší chuť, než každá z nich sama o sobě. Fenyklové semeno je v likérnickém oboru běžnou surovinou a v lékařství jedním z nejstarších léků. Posiluje zrak, působí příznivě na žaludek, zmírňuje křečovité kolikové záchvaty a má mírně projímavý účinek. Při destilaci poskytuje poměrně značné množství silice, která je běžnou přísadou žitných, nebo i jiných lihovin.

Fialka,

dobře známá bylinka, jejíž čerstvé květy se používají k přípravě tinktury. Slouží k doplnění buketu.
Fialkový kořen – radix iridis, oddenek florentinského kosatce, se používá k přípravě tinktury, často užívané u některých hořkých likérů. Používá se při rozrušení, skleslosti mysli, hypochondrii, hysterii a pod. Je však třeba si uvědomit, že při větších dávkách fialkových přípravků působí tyto škodlivě, neboť fialka v celé bylině obsahuje jed; není tedy radno připravovat čaj silnější než ze 2 g květů na jeden šálek a nepít více než dva šálky za den. Mírní kašel, podporuje rozpouštění hlenů.

Galgán – radix galangae,

často užívaný kořen, udílející likéru nahořklou a současně chladivou příchuť, způsobenou přítomností cineolu, který tvoří podstatnou část silice eukalyptové.

Heřmánek – flores chamomillae vulg.

známý lidový léčebný prostředek při nastuzení, užívaný i v likérnictví u některých zvláštních druhů žaludečních likérů, pro obsah posilujících a živných látek. Květy heřmánku mají příjemnou vůni a připravuje se z nich čaj, používaný k tišení nervových bolestí a křečí v břišní dutině. Dále hojí záněty v ústech a má též účinek dezinfekční. Působí příznivě při průjmech, nadýmání a kolikových křečích. Kromě našeho heřmánku existuje též heřmánek římský – flores chamomillae romanae.

Hořec – radix gentianae,

je výtečným lékem žaludku a střev, proto i v likérnictví je nezbytnou součástí téměř všech žaludečních hořkých likérů. Působí příznivě na játra a je také lékem hlístopudným.

Hřebíček – flores caryophylor,

známé kuchyňské koření, hraje i v likérnickém oboru důležitou úlohu. Používají se výhradně sušená poupata květů, v lékařství přicházejí v úvahu jeho keříčkovité kořeny. Kořenná hřebíčková příchuť se uplatňuje nejen u likérů hořkých, ale i u četných druhů sladkých likérů, zvláště ovocných. Hřebíček sílí nervy a čistí krev.

Chmel

je v likérnictví poměrně vzácným jevem, v některých receptech se však vyskytuje jako zvláštní součást. Užívá se v tomto případě prášek (lupulin), který sám o sobě vydává nepříjemný zápach, v důmyslné kombinaci s jinými drogami je však význačnou přísadou co do chuti tak i účinnosti. Chmel v lékařství (kvetoucí na) je lékem při poruchách žlučníku (žlučových kaméncích), močového měchýře a slabosti zažívacího ústrojí. Působí též mírně projímavě. Šťáva z čerstvého chmele je silným projímadlem.

Jalovec – fructus (baccae) juniperi,

dává samostatnou nebo převládající chuť četným druhům lihovin, vzájemně velmi podobným: Borovička, anglický Gin, holandský Genevre, německý Steinhäger a pod. Tyto lihoviny se vyrábějí buď jako destiláty, nebo studenou cestou vyluhováním bobulí, nebo použitím oleje. Olej má vysoký obsah terpenů a proto je v lihu nesnadno rozpustný. Kromě toho se snadno rozkládá (pryskyřičnatí). Jalovec je velmi zdravý, bohatý na hořčiny a živné sole. Čistí krev, sílí žaludek a střeva, brání rozkladu, podporuje trávení a působí příznivě na ledviny. Jalovcový čaj také pomáhá při bederním ústřelu (houseru).

Kardamom – fructus (semen) cardamomi

je typickou likérnickou drogou silného, bohatého aroma a kořenité, palčivé chuti. Používá se v malých dávkách u jemných nahořklých likérů. Kardamomová semena přicházejí do obchodu ve dvou druzích: drobnější plody, z jihozápadního pobřeží Přední Indie (Malabar) a větší druh z Ceylonu, nazývaný také semena quinejská nebo rajská zrna – grana Paradisi.

Kaskarilová kůra – cortex cascarillae,

je předepisována u některých bylinných nahořklých likérů pro její zvláštní aroma. Vyrábí se z ní též eterický olej.

Kmín – fructus (semen) carvi,

je jednou z nejstarších likérnických ingrediencí. Kmínové semeno je základem všech přečetných druhů kmínek a kmínová příchuť je kořennou složkou i mnohých jiných likérů. Nejlepší druh kmínu pochází z Holandska, pěstuje se však i u nás a v jiných státech. Kmínka se vyrábí buď destilací kmínu, nebo z oleje, někdy též vyluhováním. Výroba z oleje je nejjednodušší a poskytuje velmi dobré výsledky. Obvykle se však přidávají i jiné příchuti, takže kmínová chuť vlastně jen převládá. V tomto směru skýtá kmín nesčetnou řadu kombinačních možností (kmínka obilní, dámská, vratislavská, gdánská atd.). V přírodní léčbě je kmín od pradávna používán jako osvědčený prostředek pro žaludek a zažívací ústrojí, hlavně proti nadýmání. Kombinuje se obyčejně s fenyklem a anýzem, resp. mátou peprnou a užívá se ve formě čajového nálevu.

Koriandr – fructus (semen) coriandri

je typickou likérnickou drogou. Její kulaté, žlutohnědé semeno dává příjemné, jemně kořenné aroma, připomínající trochu vůni kolínské vody.

Koření nové – semen amomi (pimentae),

chuti silně kořenité až palčivé má aroma podobné hřebíčku, jehož hlavní aromatickou součást, eugenol, rovněž obsahuje.

Kvassia, dřevo quassiové – lignum quassiae,

hořká přísada k některým násadám likérovým.

Lékořice, sladké dřevo – radix liquritiae,

se užívá u některých druhů zdravotních likérů. Lékořice má mírně projímavý účinek.

Mařinka vonná – herba asperulae,

je v lihovině silně aromatickou součástí. Užívá se na s květy a upravuje se z ní známý májový nápoj a májový likér. Užívá se i v lékařství při jaterních chorobách, vodnatelnosti a j. Působí na krev, játra, ledviny a rozpouští kyselinu močovou.

Máta peprná – herba (folia) menthae piperitae

je jednou z nejužívanějších likérnických drog a složkou nejrůznějších bylinných násad. Užívají se pouze listy, bez lodyh, které udělují likéru příjemně bylinné aroma a chladivý charakter. Bylina poskytuje olej, jehož podstatnou, chladivou součástí je menthol. Olejem však nelze rostlinu vždy nahraditi, ježto droga, přímo použitá udílí likéru charakter více bylinný, kdežto při použití silice vystupuje více chladivé aroma mentholové. Užívá se jako čaj a působí velmi účinně na žaludek, podporuje trávení a zamezuje nadýmání, říhání a pálení žáhy; pomáhá i při katarech a křečích žaludku a má blahodárný vliv i na nervový systém.

Máta kadeřavá – herba (folia) menthae crispae,

se rovněž v likérnictví užívá buď přímo, nebo jako olej. Udílí likéru obdobné větrové aroma a kmínovou příchuť.

Mateřídouška – herba serpylli

je silně aromatická droga, jejíž na s květy udílí likéru hořkou, kořennou příchuť. Poskytuje též vonnou silici. Z lékařského hlediska je mateřídouška velmi účinným lékem, působícím zejména na močový měchýř. Léčí katar měchýře, rozpouští krystaly kyseliny močové. Prospívá i při žlučových kaméncích, působí blahodárně na střeva, ledviny, játra a čistí radikálně krev. Osvědčuje se výborně při kožních vyrážkách, reumatismu, bolestech v kříži a ischiasu. V lidové léčbě je odvar mateřídoušky známým prostředkem proti kašli. Zevně se užívá mateřídouška jako přísada do koupele (odvar asi 250 g sušené byliny na jednu koupel). Lázeň a vůně mateřídoušky působí též blahodárně na nervy, které uklidňuje a posiluje. Kombinuje se s levandulí a jinými vůněmi.

Melisa, meduňka – herba melissae citratum,

významná bylina likérnická jemného aroma. Kombinována s jinými drogami tvoří důležitou složku likéru Chartreuse, podobně jako máta peprná, která ve vhodné kombinaci poskytuje rovněž dobré výsledky. Meduňka se hodí pro Chartreuse zelenou i žlutou, máta pouze pro zelenou. Z meduňky se připravuje čaj, obvykle v kombinaci s jinými drogami (často s mátou peprnou), při bolestech hlavy, zahlenění žaludku, kolice a jiných chorobách. Správně připravený čaj meduňkový je výborným prostředkem při tlučení srdce.

Muškát, květ – flores macidis, oříšek – semen myristicae.

Muškát má silné aroma a dává kořennou, hořkou až palčivou chuť, tvořící vhodnou složku u nejrůznějších druhů likérů.

Myrha – gummi myrrhi,

pryskyřice předepisovaná v malých dávkách u mnohých hořkých lihovin.

Oman pravý – radix inulae,

aromatický kořen užívaný u hořkých likérů. Oman použitý v lékařství účinkuje na sliznice, uvolňuje hleny a prospívá při katarech žaludku a kyčelních bolestech.

Osladič – radix polypodii

se rovněž vyskytuje v předpisech na bylinné násady pro některé žaludeční hořké likéry.

Pepř a paprika

jsou pokládány za drogy zesilující pálivost lihoviny a udílející jí tak zdánlivě vyšší stupňovitost. V tomto smyslu není jejich užívání dovoleno, s vyjímkou "paprikového likéru", který jako takový musí být výslovně označen.

Pelyněk – herba absinthii,

známá hořká droga, je jednou z nejběžnějších u žaludečních lihovin. Pelyněk je známým lékem pro žaludek i střeva. Podporuje chuť k jídlu, mírní kolikové bolesti a zapuzuje hlísty.

Pomeranč

je jednou z nejstarších nejpoužívanějších likérnických ingrediencí. Jeho kůra obsahuje silici, jejíž lahodná vůně a chuť je vítaným a cenným doplňkem mnohých chuťových harmonií.

U některých likérů je pomerančové aroma převládající (Curacao, Triple sec, Cointreau a j.), u jiných jemně zastřeno ostatními složkami. Přichází v úvahu buď jako kůra s bílou dření, dávající nahořklou chuť s menší vydatností (cortex aurantii albedo), nebo jako kůra bez bílé dřeně, jemně a tence seříznutá; dává silné aroma a plnou chuť bez hořké příchutě a je vydatnější, nebo líh má při vyluhování snadnější přístup (cortex aurantii flavedo).

V obou případech se kůra pokrájí na malé kousky a usuší. Kromě kůry se užívá také květ (flores aurantii), poskytující silnou svěží vůni. Olej z květů je jedním z nejdražších a je znám pod názvem Neroli.

Sušené pomerančové květy, vyluhovány lihem nemohou ovšem co do vůně olej nahradit, tvoří však součást aroma, v likéru někdy dobře působící. Olej naproti tomu je nutno odměřovati velmi opatrně jinak změní likér ve voňavku.

Malé nezralé plody (padavky) přicházející do obchodu jako malé, velmi tvrdé kuličky. Rovněž se podrobují účinku lihu, když byly před tím náležitě rozdrceny. Dávají hořkou chuť, pomeranč pouze připomínající a jsou běžnou složkou hořkých likérů (fructus aurantii immaturi). Pomerančová šťáva se užívá jen u přírodních pomerančových likérů a také jako přísada k punčovinám.

Puškvorec – radix calami,

je silně aromatický a dává plnou, hořko-kořennou chuť, hodící se k nejrůznějším kombinacím. Větší dávky udílí likéru palčivost. V ohledu zdravotním je puškvorec výtečným prostředkem pro žaludek: sílí, čistí, povzbuzuje trávení a chuť k jídlu.

Rebarbora – radix rhei chinensis,

je známou lékařskou a likérnickou drogou, kde náleží mezi přírodní prostředky projímavé.

Rozmarina – herba rosmarini,

známá polní bylina, jejíž na s květy i eterický olej jsou v likérnictví užívány jako jemná aromatická přísada. V ohledu zdravotním je rozmarina prospěšná nervům, které sílí a povzbuzuje. Užívá se také jako přísada do koupele (lihový výtažek nebo 15-20 kapek oleje rozpuštěného v lihu).

Sasafrasové dřevo – lignum sasafrassae

se přidává k násadě u některých nahořklých likérů.

Skořice

je v likérnictví jednou z nejběžnějších drog vůbec. Používá se kůra čínská – cortex cinnamomi chinensis, nebo jemnější a dražší ceylonská. Tato má jemnější a nasládlejší chuť. Silice ceylonská se destiluje též v Evropě z kůry. V některých receptech jsou předepisovány též skořicové květy (flores cinnamomi).

Šafrán,

který se používá i jako barvivo, tak i jako silné aromatické koření. Užívá se jen v malých dávkách u některých hořkých lihovin.

Šalvěj lékařská – herba salviae,

je rostlina nízkého keřovitého vzrůstu s modrými, až fialovými květy. V likérnictví bývá přísadou u zdravotních likérů, v lékařství je ceněn její stahující účinek, kterým působí na hlenové a potní žlázy. Osvědčuje se též při katarech hrtanu a chorobách ledvin a jater. Při zánětu mandlí a ústní sliznice je šalvějový čaj výtečným kloktadlem.

Tymián – herba thymii,

rostlina příbuzná mateřídoušce, se kterou má i podobné vlastnosti a účinky. Užívá se rovněž na s květy, poskytující silné, mateřídoušce podobné aroma. Léčivá síla tymiánu je dávno známa a užívá se jako osvědčený prostředek při onemocnění dýchacích cest, dušném kašli, zahlenění a pod. Tymián však také silně působí na střevní ústrojí, v němž zamezuje kvašení a mírní křečovité bolesti. Podobně jako mateřídouška má i tymián velmi příznivý účinek na nervy, které sílí, povzbuzuje a uklidňuje.

Vachta (hořký jetel) – herba trifolii fibrini

užívá se u četných druhů silně hořkých likérů. Je jedním z prostředků povzbuzujících chuť k jídlu.

Vratič – herba tanaceti,

se vyskytuje v některých receptech na zdravotní lihoviny. Užívají se polokulovité hlavičky rourkovitých květů a mladá na. V lékařství je znám jako hlístopudný lék. Působí na sliznici střevní, mírní nadýmání a vyvolává tělesné teplo.

Vanilka – fructus vanillae,

jejíž černé lusky jsou známy v kuchyni, nachází též upotřebení v likérnictví u sladkých, aromatických likérů. Je také obvyklou přísadou do rumů.

Yzop – herba hyssopi,

dosti běžná droga u žaludečních a hořkých likérů. Užívají se květy a listy. Květy jsou modré a poskytují zvláštní balsamovou vůni. Z lékařského hlediska yzop čistí krev a prospívá játrům. Používá se též při poruchách žlučovodu, žloutence a žlučových kaméncích.

Zázvor – radix zingiberis,

je běžným kořením jak v kuchyni, tak i v likérnictví jmenovitě u lihovin hořkých, zdravotních a žaludečních. Je jedním z nejosvědčenějších prostředků k nápravě zkaženého žaludku a vyvolání chuti k jídlu.

Zeměžluč – herba centaurii

je nepostradatelnou drogou v celé řadě silně hořkých lihovin. Užívá se na spolu s červenými květy. Zeměžluč je výtečným lékem pro žaludek a játra, současně pak působí jako mírné projímadlo.

Modřínová houba (skřivánčí), choroš léčebný, Polyporus officinalis,

která se vyskytuje v některých receptech cizího původu na hořké lihoviny, hořká vína a pod.

Kolokvinta,

plody indické okurkovité rostliny Cucurbita colocynthidis.

Lilek černý (kořen posedový, psí víno), Bryonia.

Je to rostlina lilkovitá, vyskytující se ve třech druzích:
potměchuť (červené psí víno),
lilek černý (psí víno),
lilek mámivý (durman). Všechny tři druhy obsahují jed v celé rostlině a zvláště poslední dva jsou prudce jedovaté (bobule).

Mořská cibule,

která zvyšuje podobně jako pepř a paprika pálivost lihoviny.

Černá duběnky + šicha černá - Empetrum nigrum
ořešák vlašský (kůra, listí, plody) – Juglans regia
olše (kůra)

Hnědá (bronzová) duběnky + šafrán – Crocus
ořešák vlašský (kůra, listí plody) – Juglans regia
rdesno červinec – Polygonum persicaria
lilek černý (hnědá a černá) – Solanum nigrum

Modrá borůvka (šťáva plodů) – Vaccinium myrtillus
boryt barvířský – Isatis tinctoria

Žlutá šafrán – Crocus
ořešák vlašský (kůra, listí plody) – Juglans regia
rdesno ptačí – Polygonum aviculare
rdesno peprník – Polygonum hydropiper
rdesno hadí kořen (kořen) – Polygonum bistorta
rdesno červinec – Polygonum persicaria
kosatec žlutý (květ) – Iris pseudacorus

Červená (oranžová) červec/perlovec polský - Porphyrophora polonica
zmijovec – Echium vulgare
bez černý (plody) – Sambucus nigra
kalina obecná – Viburnum opulus
světlice barvířská (Saflór, květy) – Carthamus tinctorius
mořena barvířská (Rýt, plody a odenek) – Rubia tinctorum

Fialová svízel syřišťový (kořen) – Galinum verum
ostružiník ježiník (plody) – Rubus caesius

Zelená šafrán a boryt barvířský – Isatis tinctoria
rdesno ptačí – Polygonum aviculare
rdesno červinec – Polygonum persicaria
šťovík kyselý (listy) – Rumex acetosta
kopřiva dvoudomá a žahavka – Urtica dioica, Urtica urens

Alkaloidy
Alkaloidy jsou dusíkaté látky skoro vesměs se silným účinkem na organismus. I v malém množství jsou to prudké jedy. Zřídka bývají volné. Většinou tvoří sole s organickými kyselinami.Velké množství alkaloidů obsahují zástupci čeledi makovitých (mák setý, vlaštovičník větší, zemědým lékařský), dymnivkovitých (dymnivka dutá), lilkovitých (rulík zlomocný, pablen kraňský, blín černý, durman obecný), pryskyřníkovitých (oměj šalamounek), liliovitých (ocún jesenní aj.), kyjankovitých (paličkovice nachová) aj.
Dnes je známo a popsáno asi 400 alkaloidů.

Glykosidy
Glykosidy jsou esterové deriváty cukrů. Lehce se štěpí vlivem enzymů na cukernou složku a necukerný aglykon. Jsou to látky hořké a zpravidla jedovaté. Chemická skladba aglykonů umožňuje jejich třídění např. na glykosidy kyanovodíkové, antrachinonové, hořčičné, flavonové aj. Velké množství glykosidů obsahují zástupci čeledi pryskyřníkovitých, vikvovitých, svlačcovitých, toješťovitých, klejichovitých apod. Řadíme sem glykosidy s účinkem na srdeční sval, obsažené např. v hlaváčku jarním, náprstníku vlasatém, v konvalince vonné aj. Dále antrachinonové glykosidy, které jsou v rebarboře, krušině, řešetláku počistivém apod. a působící projímavě, fenolové glykosidy uvolňující hydrolýzou kyselinu salicylovou, které jsou obsaženy ve vrbové kůře, ve fialkách, v tužebníku jilmovém spod. a působí protihorečnatě. Glykosidy jako zásobní a ochranné látky jsou v buněčných štávách.

Saponiny
Saponiny jsou podobné předchozím látkám. Při třepáni s vodou silně pění. Je-li jich v krvi větší množství, rozrušují červené krvinky. Jsou tedy krevním jedem. Použije-li se malé množství saponinů, nastává podráždění žaludeční a střevní sliznice. Velké množství saponinů může způsobit i těžké záněty. Podporují vstřebáváni jiných účinných složek léku. Jsou obsaženy hlavně v mydlici lékařské, divizně velkokvěté, petrklíči a jehlici trnité. Působí diureticky, rozpouštějí hlen a mají mírný projímavý účinek. Podle aglykonů se saponiny dělí na neutrální a kyselé. V poslední době se saponiny z kořene lékořice podávají při léčeni žaludečních vředů. Saponiny ze semene kaštanu koňského snižují křehkost cévních stěn a používají se proti zánětům žil.

Silice
Silice, zvané éterické oleje, jsou směsi těkavých a zpravidla vonných látek nejrozmanitějšího typu. Nejčastěji to jsou terpeny a jejich sloučeniny. V rostlinném těle se hromadí v některých buňkách, chlupech a zásobních kanálcích. Mají asi funkci ochrannou. Nalézáme je zejména u zástupců čeledi hluchavkovitých, růžovitých, mrkvovitých a vavřínovitých. Rostliny obsahující větší množství silic nazýváme aromatickými. Některé účinkují na ústřední nervovou soustavu, jiné podporují vyměšováni trávicích štáv a vzbuzují chuť k jídlu, jiné překrvují pokožku. Také působí dezinfekčně, mnohé siličné drogy zmírňují nadýmání a působí diureticky. Nejběžnější jsou mateřídouška, kmín kořenný, petržel zahradní, máta peprná, andělika lékařská apod. Siličné drogy se hojně používají v lidovém léčitelství.
Furokumariny
Jsou látky s charakteristickým působením, jsou obsaženy hlavně v kořenech, plodech, semenech rostlin mrkvovitých, hvězdnicovitých a hluchavkovitých. Některé mají typický zápach a jsou v silicích.
Kumarin a jeho deriváty vlivem ultrafialového záření nebo jiných činitelů podléhají lehce dimerizaci, zdvojení molekul. Tak vzniká z kumarinu dikumarol, který se v lékařství užívá jako prostředek snižující srážlivost krve (antagonista vitaminu K) a používá se také k léčbě trombóz. Některé furokumarinové sloučeniny mají výrazný spasmolytický účinek. Kdysi se určité kumarinové drogy považovaly za univerzální léky při poruchách výměny látkové, např. kořen všedobru horního (Imperatoria ostruthium). Sloučeninám, které jsou v nich obsaženy se dosud věnovala malá pozornost.

Slizy
Slizy jsou glycidy, které vodou silně bobtnají. Jsou viskózní, a proto se užívají při zácpě. Pokrývají a chrání sliznici. Snižuji též místní dráždivost, např. některých kyselin, a zabraňují jejich pronikání k zaníceným místům. Pod ochranou slizů se sliznice lépe hojí.Slizy obsahuje hlavně lněné semeno, proskurník lékařský, sléz lesní, lišejník islandský. Užívají se jako projímadla a při žaludečních, střevních, hrtanových a ústních onemocněních.
Třísloviny
Třísloviny jsou bezdusíkaté, nejednotné látky, příbuzné glykosidům. Jsou svíravé chuti, na vzduchu se oxidaci rozkládají. Rozkládají se i při dlouhém vaření. Bývají v tříslovinných vakuolách. Výzkum dnes sleduje jejich protibakteriální a protivirové účinky.Užívají se jako postředky stavící, k zastavení krvácení, a jako látky antibakteriální. Jsou v četných rostlinných druzích (ořešák královský, dub, mochna nátržník, borůvky aj.).
Hořčiny
Hořčiny jsou nejedovaté, bezdusíkaté látky hořké chuti. Povzbuzují chuť k jídlu. Jsou např. v hořci žlutém, čubetu lékařském, zeměžluči okolíkaté, vachtě trojlisté aj.

Organické kyseliny
Nejdůležitější jsou kyselina jablečná, citrónová, štavelová a vinná. Jsou téměř ve všech dužnatých plodech. Působí mírně projímavě.

Vitamíny a hormony
Vitaminy jsou biokatalyzátory nezbytné pro organismus. Jejich nedostatek vyvolává v těle poruchy. Vitamíny dodávají živočichům rostliny hotové nebo si je vytvoří z tzv. provitamínů. Jsou v rostlinném materiálu v malých dávkách a v nestejném množství. V drogách vlivem konzervace (sušení) jejich obsah velmi podstatně klesá, obzvlášt obsah vitaminů C, D, A a B.

Zdrojem přírodního vitaminu C je hlavně šípek, jeřabina, rakytník, meruzalka černá a pak jiné látky v potravě. Dnes je k dispozici umělý vitamín C (Celaskon Spofa), který je celkem stálý a dobře se dávkuje. Obsah rostlinných vitamínů v ovoci a zelenině kolísá a udržení jeho množství závisí na řadě okolností, mezi jiným i na přípravě pokrmů. V potravě jsou kromě vitamínů též synergicky působivé původní látky, např. bioflavonoidy, které zesiluji účinek některých vitamínů, zejména kyseliny askorbové, vitamínu C.

V některých rostlinách se naopak vytvářejí látky, tzv. antivitamíny, např. dikumarol v komonici bílé (Melilotus albus), který je antagonistou vitamínu K a zabraňuje srážlivosti krve.

Jako v živočišném a lidském těle vznikají ve žlázách s vnitřní sekrecí hormony, existují v rostlinném těle obdobné biokatalyzátory, které společně s vitamíny a enzymy mají vliv na výměnu látkovou, vývin a růst (vzrůstové hormonální stimulátory, které jsou v malých množstvích pro organismus nezbytné).

Hormony nebo správněji látky s hormonálním účinkem jsou také v řadě léčivých rostlin.

Pohlavní hormony samičí – estrogeny a gonadotropiny – jsou příbuzné s rostlinnými fytoestrogeny a fytogonadotropiny, i když chemicky nemají s nimi mnoho společného.

Jsou-li ovšem vpraveny do živočišného organismu, působí stejným účinkem na látkovou výměnu a činnost pohlavní.

Estrogenní aktivita je různá u různých druhů i jednotlivých rostlin téhož druhu. Mnohé látky se stávají aktivně estrogenní až v živočišném organismu.

Byly nalezeny ve chmelu, anýzu, fenyklu, šalvěji, rdesnu peprníku, jeřábu, proskurníku, konikleci, potočnici aj.

V rostlinách existuji také antiestrogeny (např. v pastuší tobolce, brusnici, ovsu, aj.), které brzdí činnost estrogenů. Na vzájemném poměru závisí potom výsledky estrogenniho účinku. Největší estrogenní aktivitu má vojtěška v době květu. Po 2-3 týdnech klesá působnost asi na jednu desetinu. Anties.trogeny byly izolovány také z cibule, lopuchu, řebříčku, lékořice aj.

Látky s hormonálním působením jsou dosud málo prozkoumané. Nejvíc prozkoumané jsou steroidy (např. solasodin, tomatin aj. obsažené v lilku ptačím (Solanum laciniatum), v pískavici řeckém seně (Trigonella foenum graecum), v různých druzích Dioscoreí apod.) na které se dnes pohlíží jako na důležitou surovinu pro izolaci a parciální syntézu steroidních hormonů.
Tuky a oleje
Vyskytují se jako stavební a zásobní látky v buňkách zejména semen a plodů ve formě nápadných kapiček. Jsou to sloučeniny glycerolu s mastnými kyselinami. V rostlinách převážně tvoří oleje (slunečnicový, olivový apod.). Delším skladováním, zejména ve vlhku a na slunci, žluknou, rozkládají se.Izolované se většinou používají k výrobě masti. Některé plody obsahující oleje se užívají přímo jako drogy (lněné, slunečnicová semena aj.). Do této skupiny patří i chemicky příbuzné vosky jako látky, které chrání některé rostlinné části proti pronikání vody nebo proti vysychání.

Gemmoterapie je ve své podstatě podoborem fytoterapie. Tato nová metoda využívá léčivého účinku výtažků z pupenů, (latinsky gemma = pupen) a jiných zárodečných tkání rostlin a stromů. Pupeny obsahují nejkvalitnější genetickou informaci o léčivých účincích rostliny.

V pupenech se vyskytují látky, které se v jakékoli jiné části rostliny a době již nikdy nevyskytují. Do české léčitelské praxe uvedl gemmoterapii v 70. letech bylinář FRANĚC a ve větším měřítku ji v devadesátých letech začali využívat Ing.Janča a hlavně J. A. Zentrich.

Nesmírně pracné je získání základní suroviny na výrobu dnes již 47 druhů gemmoterapeutik. Rabštejnská apatyka, která striktně používá osvědčené původní francouzské metody, mimochodem dodržované v zemích, kde je gemmoterapie známa, provádí u každé vyrobené šarže laboratorní vyšetření zaměřené na množství účinných látek. Při sběru pupenů záleží na tom, kdy, kde i kdo pupeny sbírá.Kdyby se sběr uskutečnil třeba na podzim nebo v časném předjaří, i když pupeny se budou jevit jako napučené, tak se v nich nevyskytnou v potřebném množství léčivé látky. Množství pupenů sbíraných z jednotlivých stromů a oblast, kde sběr probíhá, je konzultováno s odborníky z Vysoké školy lesnické. Výrobci jde samozřejmě i o to, aby sběr probíhal v ekologicky čisté oblasti a aby nadměrným sběrem a nedošlo k poškození stromů – dárců. Pupeny jsou v co nejkratší době podrceny ultrazvukem, což zaručuje vyšší výtěžnost účinných látek , a naloženy do směsi lihu a glycerinu, což umožňuje dosáhnout lepšího a jemnějšího vyluhování účinných látek. Dále je s pupeny zacházeno homeopaticky.To znamená , že jsou protřepávány a dále ředěny na potenci D1 v 48% lihoglycerinu.Na vysvětlení pro ty, kteří nevědí, co znamená potence D1 : v tinktuře je 10% účinné látky z pupenu a 90% lihoglycerinu.

Obvyklé užívání je na 1 kg váhy = 1 kapka a podle trendu ze zemí, kde se gemmoterapie využívá již delší dobu, přecházíme na dávkování formou rozprašovačů.Z kapky se stane mnoho kapének a rozprášením dojde k lepšímu vstřebání přímo přes sliznici ústní dutiny.Chuť je příjemná, používaný glycerol má nasládlou příchuť a některé pupeny mají i specifickou vůni a chuť.

Takže hubeňouři mají sklenku břízy 25ml tak na jeden týden, silnější na kratší dobu. Po detoxikaci následuje vlastní specifická léčba. Během několika let, po které se pupeny u nás používají, máme již řadu zkušeností. Pupeny dodávají do organizmu minerály, stopové prvky, rostlinné hormony, vitamíny a enzymy. Působí na celkovou revitalizaci organizmu, posilují imunitu systému, zlepšují funkci centrální nervové soustavy.

Nejlepších a nejvýraznějších výsledků jsme dosáhli v doléčení velice urputných nemocí a to borreliózy a EB virózy, tedy nemocí se kterými si klasická medicína v podstatě neví rady. Po léčbě antibiotiky i několikrát po sobě bez valného výsledku již lékaři neví, co dále... Tzv. "vyléčený" pacient má buď okamžitě nebo i po několika letech problémy s bolestí kloubů a svalů, bolesti hlavy, únavový syndrom, závažné psychické potíže, někomu " sedne" borrelie na játra, srdce..., zaznamenali jsme i případy ochrnutí a klaustrofóbie po borrelióze.. V krevních testech je vše v pořádku , ale pacient se necítí dobře. Na tyto problémy máme vyzkoušenou léčebnou kúru s velmi dobrými výsledky.Po detoxikaci břízou,která kromě čistící funkce v organismu ještě stimuluje jaterní funkce, zlepšuje osteoporózu, působí i příznivě na činnosti slinivky a ledvin.

K detoxikaci v závažnějších případech lze použít razantnější prostředek a tím je buk. Poté následuje vlastní léčba pupeny topolu, který mimo likvidace následků po borrelióze a EB viróze má ještě příznivé účinky na svalové křeče , které nejsou vyvolané nedostatkem hořčíku a poruchy výživy pokožky, např. atrofie. Jalovec doporučujeme na regeneraci jater a ledvin, diabetes II. stupně, revmatismus a nádorová onemocnění .Vinná réva je ideálním prostředkem při zánětlivých stavech, stimuluje imunitní systém, osvědčila se i při potížích s revmatismem a artrózou mladých lidí. Lidé s velkými následky po prodělané borrelióze a EB viróze mohou na závěr dořešit své zdravotní problémy olší, která je mimořádně vhodným antirevmatikem zlepšujícím i ty nejtěžší formy revmatoidní artritidy, dále likviduje skryté vnitřní záněty, příznivě ovlivňuje tvorbu nezhoubných novotvarů.

Při narušené psychice doporučujeme lípu na uklidnění a zmírnění psychického napětí a úzkosti. Nesmírnou výhodou používání výtažků z pupenů je ten fakt, že nejsou v kontraindikaci s jiným druhem léčby, ať už klasické či alternativní.Naopak se zdárně doplňují. V mnoha případech pod odborným dohledem lékaře je možno dávky chemických léků zmírnit a někde docela vysadit.Jako příklad možné kombinace použití darů přírody je právě na doléčení borreliózy bylinný přípravek vyrobený podle tibetských receptů EPAM 1000. V kombinaci s gemmoterapií jsou výsledky zvláště v tomto případě snad ještě lepší než při používání buď jedné nebo druhé metody samostatně.

Prastará vnitřní i zevní léčba jílem je známa na celém světě. Existují záznamy staré několik tisíc let už z doby Sumerů, Egypta a Indie. Jílem se léčilo i v Číně, Tibetu, Mongolsku nebo v Rusku. Archeologické nálezy z celého světa nasvědčují tomu, že jílem se léčilo ještě dávno před tím, než naše předky napadlo využívat k léčení byliny nebo jiné prostředky.

Léčba jílem v novodobé historii byla využívána i takovými kapacitami, jako byl Galén, Avicenna , Paracelsus a farář Sebastian Kneipp. Současným nejznámějším příznivcem léčby jílem je moravský bylinář J.A.Zentrich, který účinky a použití jílu zmiňuje dokonce v několika svých knihách : Gemmoterapie – přírodní léčba pupeny, Speciální metody fytoterapie, Terraterapie a aquaterapie – léčení zemí a vodou i ve své zatím poslední knize Apiterapie- přírodní léčba včelími produkty. Jak vlastně prvního člověka napadlo použít k léčení jíl? Asi si všiml, že zvířata, ať už domácí nebo žijící ve volné přírodě, při zdravotních potížích využívají toho, co je vždy k dispozici. A to je jílová voda k pití při žaludečních obtížích nebo bláto ve formě obkladů, které si zvěř vytvářela válením v jámách s blátem. Při pohledu na cestopisné snímky třeba z Afriky válení v blátě praktikují sloni i hroši i dnes a moc jim to svědčí. Ze záběrů pořízených v brazilských pralesech, jsme se přesvědčili, že požití jílové vody pomáhá býložravcům, kteří se živí jedovatými bylinami, aby nedošlo k otravě. Zápisky faráře Kneippa poskytují svědectví, že naši předkové žijící v souladu s přírodou uměli používat vše, co jim nabízela.Nejvíce přírodních prostředků využívali vždy nejchudší lidé, kteří si museli pomoci pokud možno sami. Na statku i v chaloupce se veterinář a lékař volal až v případě, že všechny známé metody selhaly.A ještě více se dbalo na to, aby živitel, tj. kůň, kráva a hospodář byli zdrávi, jinak by měla celá rodina hlad.

Jílovými obklady se s úspěchem dříve i dnes léčily pohmožděniny, zánětlivá místa, otoky, podvrknutiny. Jílové obklady zabírají i na štípnutí od včel, vos a sršní. Jíl vytahuje z těla zvířat i lidí horečku přiloží-li se na zanícené místo. Jestliže pacient trpí úporným nadýmáním, je vhodné mu na břicho přiložit jílový obklad, který se po půl hodině vyměňuje. Jílovými obklady se velice dobře tiší lišeje, které způsobují urputné svrbění a pálení.Jílovým obkladem obložený bolavý krk se hojí přímo závratnou rychlostí. Jílem se obkládají i nemocné orgány : játra, ledviny, plíce, trávicí ústrojí, klouby, krční páteř ,ženské i mužské pohlavní orgány, jíl můžeme přikládat na boláky, bércové vředy a hnisající rány. Jílový obklad na záněty se používá studený, na některé potíže, např. boláky se používá teplý. Jíl je ovšem před použitím potřeba řádně připravit. Nejúčinnější je jíl vytěžený z velkých hloubek, jemně umletý a sušený na sluníčku, které mu dodá ještě energii. Při práci s jílem se nesmí používat kovové nádobí a nářadí. Jednou použitý jíl se musí vyhodit, protože díky své absorbční schopnosti pojal jedovaté látky, které byly v těle.

Farář Kneipp a nezávisle na tom i např. tibetští mniši vyzkoušeli, že se účinnost zvýší, jestliže se do jílové pasty zapracují byliny nebo jiné přírodní látky. Nám se osvědčilo i používání jílových pleťových masek , které výrazným způsobem regenerují a omlazují pokožku a zlepšují i kvalitu vlasů. V těchto maskách používáme jehličnany: borovice, jedle, smrk i cedr nebo byliny : levandule, máta, šalvěj i další přírodní produkty: mumio a propolis.

Velice zajímavá a úspěšná metoda léčby, je pití jílové vody. Jílová voda se připraví tak, že lžičku jílu večer nasypete do sklenky vody, zamícháte a necháte ustát přes noc. Ráno se znovu zamíchá skleněnou nebo umělohmotnou lžičkou a nalačno se vypije. Doporučujeme jíst nebo užívat léky až za 0,5 – 1 hodinu potom. Ze zkušeností získaných ze států, kde se jíl běžně vnitřně využívá vyplývá, že nejúčinnější je léčebná kúra trvající 21 dní.Během této doby dojde k důkladnému pročištění střev a celého trávícího traktu, sliznic od krku "až dolů. V případě úporných problémů je po týdnu kúru možno zopakovat. V méně závažných případech stačí pročištění tímto způsobem na rok. Tím, jak dochází k pročištění vnitřku střev, tak se po možném mírném zhoršení v důsledku očisty vyčistí pokožka lidí, kteří mají ekzém, lupénku nebo akné. Platí staré známé : jak uvnitř, tak na povrchu. Jíl odstraní ze sliznic toxiny, jedy, bakterie...Pročištění střev touto známou a šetrnou metodou je důležité i jako prevence v těch rodinách, kde se vyskytuje rakovina trávícího ústrojí. Pročištění střev je s velice dobrým výsledkem doporučováno i ženám, které trpí na časté a opakované kvasinkové infekce gynekologického ústrojí a výtoky.V případě, že někomu způsobuje jíl zácpu, doporučujeme nakapat do jílové vody pár kapek citronu nebo zpočátku pít vodu, která se ráno nezamíchá. Po několika dnech se vše upraví.

Poslední známou možností využití jílu je koupel. Jílový prášek nasypaný do vodní lázně s teplou vodou zrychluje metabolismus, podporuje pocení a hubnutí.

A BERAN – ŠALVĚJ, OLIVA, BODLÁK, LOPUCH, ČESNEK, CIBULE, PEPŘ, HOŘČICE, ALOE, TABÁK, KOPŘIVA, PELYNĚK, SMRK, PAMPELIŠKA, DEVĚTSIL, SEDMIKRÁSKA

B BÝK – LEN, KONVALINKA, ROZMARÝNA, MYRTA, PAMPELIŠKA, DEVĚTSIL, SEDMIKRÁSKA, JITROCEL, RŮŽE, FIALKA, OLŠE, MATEŘÍDOUŠKA

C BLÍŽENCI – JASMÍN, BEZ, SVLAČEC, LEVANDULE, PETRKLÍŠ, ŘEBŘÍČEK, KOZLÍK, KOPR, AZALKA, VAVŘÍN, KAPRADÍ, MORUŠE

D RAK – KOSATEC, LEKNÍN, MATEŘÍDOUŠKA, LÍSKA, OKURKA, MELOUN, ZELÍ, DÝNĚ, ŘEŘICHA, KAPUSTA, MÁK, LILIE, JETEL

E LEV – SLUNEČNICE, RŮŽE, ANÝZ, JITROCEL, ŠEŘÍK, HEŘMÁNEK, PETRKLÍČ, POMNĚNKA, CHRYZANTÉMA, MĚSÍČEK, PIVOŇKA, JASAN, DUB

F PANNA – HLOH, ČERNÝ BEZ, KONVALINKA, MYRTA, MAJORÁNKA, KAPRADÍ, MANDRAGORA, HLÁVKOVÝ SALÁT, OBILNINY, JABLOŇ, LÍSKA

G VÁHY – SLUNEČNICE, BÍLÁ RŮŽE, FIALKA, PETRKLÍČ, MACEŠKA, BŘEČŤAN, DEVĚTSIL, VŘES, SVĚTLÍK, ROZMARÝNA, BŘÍZA, BUK

H ŠTÍR – BODLÁK, KOZLÍK, PRYSKYŘNÍK, HOŘEC, ZIMOLEZ, ŠALVĚJ, DŘIŠŤÁL, VŘES, PELYNĚK, KOPŘIVA, BUK, COBULE, ŘEDKEV

I STŘELEC – LEVANDULE, MÁTA, LILIE, ČERVENÁ RŮŽE, BEGONIE, SLÉZ, KARAFIÁT, PŘESLIČKA, ŠALVĚJ, PAMPELIŠKA, ŠÍPEK, ČEKANKA, JAVOR, PALMA

J KOZOROH – JITROCEL, PŘESLIČKA, ČEMEŘICE, NÁPRSTNÍK, KOSATEC, LEN, KONOPÍ, ŘEŠETLÁK, BOROVICE, TOPOL, DOB, JMELÍ, VRBA

K VODNÁŘ – ŠEŘÍK, MACEŠKA, LEN MYRTA, CHRPA, ČERNÁ ČEMEŘICE, OSIKA, VRBA

L RYBY – LEVYNDULE, ŘEBŘÍČEK, JATERNÍK, BLÍN, RULÍK, OMĚJ, BOLEHLAV, KERBLÍK, KOMONICE, YZOP, PILÁT, MÁK, KÁVOVNÍK, TABÁK, ČAJOVNÍK, JASMÍN, JILM, TOPOL, HOUBY JEDOVATÉ

Čaje bez kofeinu

Rooibos super grade (Čajovníkovec kapský) Jihoafrická rostlina obsahující mnoho důležitých minerálů, neobsahuje tein. Pro svoje účinky na lidský organismus a skvělou chuť je ve světě velmi oblíben.

Rooibos Samuraj Rooibos, šafrán, květ slunečnice, černý čaj, aroma. Vhodný i pro kojící matky, děti a seniory.

Rooibos Lemonita Rooibos, vousatka citrónová, citrónová kůra, limeta, květ slunečnice, aroma.

Rooibos Advent Červený rooibos, rozinky, citrusová kůra, kousky jablka a hřebíčku, kardamom, mandle, květ bodláku a chrpy polní, aroma.

Rooibos Čokoláda Červený rooibos, kakaové slupky, karamelová čokoláda, kokos, modré květy slézu, aroma.

Rooibos Toffee Rooibos, kousky karamelu, kakaové slupky, aroma.

Rooibos Vanilla Rooibos, kousky vanilky, bílá čokoláda, aroma.

Rooibos Fire Side Rooibos, pomerančová kůra, aroma.

Večerní klid Rooibos, kousky medu. Dobrá chuť, harmonie, pohoda a klidná spánek je to, co můžeme očekávat od tohoto čaje.

Earl Grey Rooibos s bergamotem.

Madam Grey Rooibos s bergamotem a citronovou příchutí.

Good morning BIO kvalita, produkt ekologického zemědělství, rooibos s bergamotovým aroma.

Good night BIO kvalita, produkt ekologického zemědělství, rooibos s medem.

Honeybush Africký medový keř. Roste volně v pohořích jižní Afriky, jeho sklizeň je proto značně omezena. Má jemně medovou, lahodnou, ovoci podobnou chuť, neobsahuje tein. Obsahuje velké množství minerálních látek, antioxidantů a stopových prvků. Působí proti virům, bakteriím a plísním. Snižuje hladinu cukru a cholesterolu, zlepšuje trávení, snižuje riziko nádorových a kardiovaskulárních chorob, zklidňuje nervovou soustavu. Při zevním použití pomáhá odstraňovat ekzémy a vyrážky.

Medový polibek Honeybush, kousky medu, hrušky, skořice, rozinky.

 

Další speciální čaje

Maté zelené Čaj s mimořádně povzbuzujícími a posilujícími účinky zejména pro psychicky a fyzicky exponované osoby. V Jižní Americe stejně proslulý jako na východě zelený čaj. Pomáhá překonávat stres, únavu, drsné přírodní podmínky. Známý již z předkolumbovského období. Při pravidelném pití zvyšuje hladinu důležitých minerálů v těle. (Ca, Mg, Fe, Mu, P) Zahání pocit hladu, proto je součástí redukčních čajů. Obsah kofeinu je 6,5%, což je o 1,5% více než v kávě či čaji.

Maté pražené Stejné účinky jako Maté zelené, jemnější chuť.

Maté zelené lemon Maté zelené ochucené vousatkou citrónovou.

Maté Gaucho Maté, květy slunečnice a bodláku, aroma.

Růžový ibišek (Hibisci Sadariffae) Vynikající bylinný čaj pro osoby, které se silně potí a jsou oslabeny ztrátou solí – sportovci, osoby pracující v teplém prostředí, nemocní s horečkami. Čaj rozpouští tukovápenné sklerotické úsady a příznivě působí v trávicím ústrojí. Nestaví, upravuje krevní tlak, je protizánětlivý. Má příjemnou, zřetelně nakyslou chuť. Může se míchat se šípky nebo mátou.

Vilcacora (Uncaria tomentosa, Uňa de gato, Kočičí dráp) Královna léčivých rostlin. Kůra lianovité amazonské rostliny, posiluje výrazně imunitu organismu, účinná při zánětlivých onemocněních, astmatu, a žaludečních vředech. Významná při léčbě rakoviny. Snižuje riziko infarktu a mozkové mrtvice. (POZOR: čaj není vhodný pro těhotné a kojící ženy, pro děti a pacienty po transplantaci orgánů)

Vilcacora Tento čaj je kombinací dvou amazonských bylin: 75% Vilcacora, 25% Muňa-Muňa (působí protibakteriálně)

Vilcacora Tento čaj je kombinací dvou amazonských bylin: 75% Vilcacora, 25% Muňa-Muňa (působí protibakteriálně)

Aktivní muž Ájurvédský čaj. Hřebíček, kořen lékořice, kardamom, zázvor, máta peprná, truskavec ptačí, fenykl, kakao, šalvěj, kořen sarsaparilly, černý pepř, ženšen.

Erotic tea pro muže Z elený čaj s příměsí speciální byliny Moira puama. Chcete-li ještě zdokonalit vaši mužnost, pijte tuto specielně připravenou čajovou směs obsahující kůru ze stromu Moira puama,který roste v tropickém pralese a v němčině má přiléhavý název “Potenz holz“. Lahodnou chuť dodává tomuto čaji citrónové aroma

Aktivní žena Zázvor, pom. kůra, skořice, hřebíček, jalovčinky, pampeliška, kardamom, kořen angeliky, kořen lékořice, fenykl, černý pepř.

Erotic tea pro ženy zelený čaj s damiánou. Vybrané druhy tuzemských a exotických rostlin a koření. Lahodnou chuť dodává čaji muškátový oříšek.

Energy Tea Guarana Guarana, slupky šípku, jablko, ibišek, meduňka, listy ostružiníku, vousatka citrónová, aroma. Guarana zvyšuje imunitu, kladně působí na nervový systém, práci srdce, krevní oběh, mozkovou činnost, afrodisiakum, prevence proti ucpávání cév, snižuje únavu, depresi, nadváhu, zlepšuje náladu, podporuje koncentraci, výdrž a vitalitu.

Catuaba – buditel radosti ze života kůra stromu Catuaba, známá pro svůj osvěžující účinek, zklidňuje činnost lidských orgánů a nervů, posiluje potenci, působí jako afrodisiakum a má celkově pozitivní vliv na činnost pohlavních orgánů. V Brazílii se říká: Pokud muž počne dítě do 60ti let, je to jeho zásluha. Jestliže se stane otcem ještě po šedesátce, může za to Catuaba!

Ginkgo - významný stimulátor paměti Listy stromu jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) zvyšují prokrvení mozkové tkáně, koncentraci, upravují poruchy paměti, odstraňují bolest hlavy a mají znatelný účinek při léčení Alzheimerovy choroby a při léčbě bronchiálního astmatu a glaukomu.

Ginkgo biloba se ženšenem Ginko, ženšen, hloh, třezalka. Vynikající prevence proti infarktu, mozkovým příhodám, zapomnětlivosti.

Čaj štěstí bylinný čaj – máta peprná, šalvěj, kopřiva, dobromysl. Používá se jako podpůrný prostředek na posílení nervů, proti stresu a bolení hlavy.

Protistres Jmelí, fazolové slupky, třezalka, březové listy, ginkgo, listy kopřivy, vousatka citrónová, aroma.

Dlouhý život Listy ostružiníku a máty, třapatka nachová, květy heřmánku,chrpy, měsíčku, levandule, verbena citrónová, zelený oves, tymián, zelená rooibos, aroma.

Red Hot Ginger Tea Ibišek, slupky šípku, jablko, pom. kůra, vousatka citrónová, kousky mrkve, zázvoru a chilli, květy chrpy polní, aroma.

Studnice mladosti Složení: ginkgo, listy ostružníku a kopřivy, třezalka, sporýš lékařský, hloh obecný, vousatka citrónová, zelený čaj, květy a listy vrby, jmelí, květy chrpy a světlice barvířské.

Zelený oves Bylinný čaj. Skvělý posilující prostředek při vyčerpanosti a nervové slabosti, proti nespavosti, při nechutenství. Snižuje mírně krevní tlak a uklidňuje. Zvyšuje odolnost organismu.

Pocit štěstí bylinný čaj – citrónová tráva, květ chrpy, lípy, sedmikrásky, vřesu, jasmínu, slunečnice, pomeranče, šípek, zázvor. Dopřejte si pocit rozkvetlého jara po celý rok. Nálevové sáčky

Šípek Lahodný a osvěžující bylinný čaj s vysokým obsahem vitaminu C, vhodný též jako prevence v období viróz.

Manayupa Přírodní léčivá rostlina Manayupa roste v peruánských Andách ve výši na 3 tisíce metrů n.m.Tato rostlina je nepostradatelná při očisťování organismu od toxických látek, které v určitém množství všichni přijímáme potravou, ovzduším i léčivy. Čaj má prokázané také protizánětlivé účinky při nemocech močového ústrojí a zároveň povzbuzuje činnost ledvin, které pročisťuje. Užití Manayupy se doporučuje vždy před zahájením jakékoliv bylinné terapie a jako prevence k detoxikaci organismu (2x ročně).

Yacon Bylinný čaj Yacon je vyroben z listu stejnojmenné rostliny původem z Peru. Je to jeden z vysoce účinných přírodních prostředků na snížení hladiny cukru v krvi, vhodný pro všechny druhy diabetes. Podstatnou složkou této rostliny je vysoký obsah insulinu jakožto cukerné složky. Pravidelné pití čaje Yacon je vhodným doplňkem léčby při onemocnění cukrovkou, tlustého střeva, zabraňuje průjmovým onemocněním, ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi. Je vhodný při redukčních dietách. Také jsou prokázány jeho účinky na zmírnění osteoporózy, a to vzhledem k vysokému obsahu přirozeného vápníku.

Červené lapacho Legendární čaj Inků. Kůra z jihoamerického stromu s léčivými účinky zejména v oblasti imunitního systému a v boji proti rakovině. Vylučuje toxické látky z těla. Používá se i po chemoterapii. Ve formě koupelí a obkladů léčí furunkolózu.

Lapacho Orange Lapacho ochucené pomerančem.

Chanca Piedra - drtič kamenů V jižní americe používána indiány proti vznikům žlučníkové a ledvinové koliky a poruchám funkce jater a ledvin.

Odtučňovací byliny bylinný čaj, doplněk výživy. Čajová směs vyrobená z pečlivě vybraných bylin. Pravidelné pití tohoto čaje vám pomůže redukovat váhu.

Guduchi – nektar nesmrtelnosti vynikající vysokohorský himálajský čaj s všestrannými léčivými účinky na lidský organismus. Užití: jako chutný denní nápoj, při fyzické a psychické vyčerpanosti, účinně zvyšuje imunitu, má výrazné protinádorové účinky, povzbuzuje činnost jater a ledvin, pomáhá odstraňovat kožní afekce, čistí krev, výborně působí při střevních katarech vč. infekčních, zlepšuje paměť a soustředění, vhodný k doléčení po těžkých chorobách, mírně snižuje hladinu cukru, mírné afrodisiakum. Nektar nesmrtelnosti, originální balení v papírové krabičce z Nepálu

Echinacea "plus" proti chřipce a nachlazení, složení: Třapatka nachová – Echinacea, kořen ženšenu – Všehoj, Černý bez, Lípa, citronová tráva. Slaďte medem.

Roční období
jaro – listy, kořeny, listy u mladé rostliny, květy
léto – semena a plody, listy u mladé rostlinky, květy
podzim – kořeny

Nejlepší denní čas
kořeny – ráno a večer
listy – dopoledne, když oschne rosa
květy – svítí-li sluce, musí se plně rozvinout a nesmí být před odkvětem (síla menší)
semena a plody – po celý den, nejsou tak citlivé – vyhnout největšímu polednímu horku.

Sušení:
Rostliny se suší na stinných místech na papíře – častěji obracet. Rostliny sklizené za přibývajícího měsíce by měly při sušení získat i něco z ubývajícího měsíce.

Není nutné sušit jednotlivé části rostlin zvlášť. (majoránka, libeček, tymián, petržel) – svázat do kytice a pověsit na stinné místo.
Nikdy nesušte byliny v mikrovlnné troubě !!! Tento druh záření může jejich chemické látky přeměnit na jiné substance. Není-li to nezbytné, nesnažte se proces jakkoliv urychlit, například sušením nad topením a nebo v elektrické troubě. v prašných prostorách je sušte odkryté jen dokud nebudou dokonale suché alespoň na povrchní omak (24 hod) a pak dosoušejte pod hedvábným šátkem, volně přehozeným.